Mafia Princess

12. Kapitola

,,Čau ségra." vletěl do pokoje brácha a tím mě vzbudil.
,,Pane bože, Leo." řekla jsem ospale a zabořila hlavu do peřiny.
,,Sophii." zase mě oslovil. Po včerejšku jsem ospalá, chci spát.
,,Leo, já chci spát. Včera jsi do mě nalil tolik vodky, že chci spát." zabručela jsem do peřiny. Na chvíli v pokoji nastalo ticho, doufala jsem, že Leo odešel a nechá mě spát. Jenže jsem byla na omylu.
,,Víš ségra." promluvil znovu a já věděla, že se nevyspím. Nikdy tak tvrdohlavý nebyl, tak proč je teď.
,,Co je?" řekla jsem otráveně a podívala se na něj. Hodil po mě nevinný pohled a já mu ani nadat nemohla. Asi to nebylo tím nevinným pohledem, ale tou děsnou bolestí hlavy. Nesnáším kocovinu.
,,Taťka s tebou chce mluvit. Asi máš průser." konečně řekl, to co chtěl. Jenom kvůli tomu mě musel vzbudit. Mohla jsem ještě spokojeně spát, ale ne on mě donutil vstát.
,,To jsi mě mohl nechat vyspat." zakňourala jsem a hodila na sebe župan.
,,Za to mi seženeš prášek od bolesti hlavy." probodávala jsem ho pohledem a představovala si jeho smrt.
,,Zase tolik nevydržíš." vyplázl jazyk a zmizel z pokoje. Namířila jsem si to tedy za taťkou. Zajímalo mě, co po mě bude chtít. Zaklepala jsem na dveře jeho pracovny a hned otevřela. Jen se na mě podíval, když jsem ho uviděla zhrozila jsem se.
Měl děsně opuchlé oči, vypadal jak kdyby celou dobu nespal a na tváři měl ustaraný výraz.
,,Sophie." mluvil s vážností v hlase. ,,Potřebuji, aby jsi přebrala mafii už teď." touto větou mě zarazil. Je mi teprve šestnáct a on mi o mafii ještě nic neřekl.
,,Co znamená už teď?" nechápavě jsem se ho zeptala.
,,Zítra tě seznámím s mafiány a trochu tě zasvětím. No a pak uvidíme, kdy budeš schopná vše převzít." mluvil s takovým klidem, zatímco já nevěděla do čeho pořádně jdu.
,,Tak teda zítra?" zeptala jsem se ho, jen přikývl. Pochopila jsem, že to nechce moc řešit.
,,Jak to zvládáš?" zeptala jsem se ho. I když se zachoval jako hajzl, bylo mi ho docela.
,,Jo nějak to jde." pokusil se úsměv, který se mu vůbec nepovedl. Lehce jsem se pousmála a víc to nechtěla rozebírat. Asi je to bolestivé téma. Jak asi? Určitě, pro mě je to téma taky bolestivé, tak jak se musí cítit on?
V tichosti jsem opustila pracovnu a namířila si to do kuchyně, kde na mě čekal Leo.
,,Vypadáš nějak vypleštěně." zasmál se. ,,Co ti chtěl?" dodal, hodila jsem po něm zoufalí pohled a on trochu zvážnil.
,,Chce, abych už převzala mafii." řekla jsem s naprostou vážností v hlase. Leo se na mě chvíli nevěřícně díval, ale pochopil, že si nedělám srandu.
,,Tak to nebudeš jen žena, které velí mafii, ale taky nejmladší mafiánka." zasmál se. Mu se to řekne, on si budu studovat, věnovat se sportu a bude v klidu. Ne, že bych si nepřála převzít mafii. Jen jsem nečekala, že to bude tak brzo.
,,Pane bože." sedla jsem si na židli a vzala prášek, který mi Leo nachystal, spolkla jsem ho a doufala, že mě přejde aspoň ta děsivá bolest hlavy.
,,Ty to zvládneš ségra, jsi silná." usmál se na mě Leo a snažil se mě povzbudit. Vrátila jsem mu lehký úsměv.

Tak jsem stihla napsat ještě nějakou kapitolu. Snad se Vám líbila. Chtěla bych poděkovat, že jste mě někteří podpořili v novém příběhu (Láskou zaslepená). A taky děkuji za podporu u Zajatkyně a taky samozřejmě u tohoto příběhu.
Vaše DennySka :*