Mafia Princess

17. Kapitola

Telefon jsem vrátila zpět do kabelky a vysedla z auta.
,,Mohla jsi počkat, otevřel bych ti dveře." zasmál se Daniel za mnou.
,,Já si na takové věci nepotrpím." vysvětlila jsem mu. Nikdo mě nikdy neotvíral dveře a nepotřebuji, aby to někdo někdy dělal. Nejsem na takové věci zvyklá. Dveře si může otevírat, ale mě je prostě otvírat nebude.
,,Tato restaurace je skvělá." raději změnil téma. ,,Málo lidí o ní ví, dělají zde skvělé burgery." začal mi vysvětlovat, jenom jsme začali mluvit o jídle a můj hladový žaludek se ozval. A to dost hlasitě. Doufala jsem, že to neslyšel.
,,Ten burger se ti bude hodit." zasmál se. Do prdele, slyšel to. Nad jeho poznámkou jsem obrátila oči a dělala, že jsem to neslyšela. Vešla jsem dovnitř a ucítila tu skvělou vůni. Čerstvá bulka a maso, které se dělá na grilu. Sliny se mi seběhly v puse a já pomalu slintala. Restaurace pokud se to tady dá tak nazvat, byla hrozně malinkatá. Seděl zde starší pár. Vypadali spolu tak šťastně, myslela jsem, že jednou tak dopadnou i naši, ale oni se rozvádí... Zavrtěla jsem hlavou a nejraději bych toto z hlavy vymazala.
Posadili jsme se k malému stolíku, žádná servírka k nám nepřiběhla prostě nic.
,,To se ani nezeptají, co si dáme?!" vyvalila jsem oči na Daniela, který se usmíval.
,,Tady si nevybíráš." vysvětlil mi. Když si tady nevybírám, tak jak můžou vědět, co si dám?!
,,Dělají zde jen jeden výborný hamburger a dostaneš k němu limonádu." přišlo mi, že mi vidí do hlavy a odpovídá na otázky, které tam právě vznikají.
,,Aha." snažila jsem se znít, že jsem to věděla, ale nejspíše to neznělo tak přesvědčivě. Za chvíli k nám doběhl číšník a kuchař zároveň.
,,Dobrý večer, všiml jsem si, že mi sem vstoupil zamilovaný pár a určitě i hladový." zasmál se a před nás položil dva talířky, na kterých byl obří burger, který vypadal naprosto skvěle a u něj ošatka s hranolky. Prostě mňam, každý jsme dostali žlutou limonádu. Třeba to bude dobré..
,,My nejsme.." snažila jsem se říct, že já s Danielem nejsme pár, ale Daniel mě přerušil.
,,My nejsme hladový, jsme hladový jako vlci." zasmál se a já nevěděla o co mu jde.
,,Jste spolu šťastní?" zeptal se nás kuchař. Chtěla jsem vše uvést do správné míry, jenže Daniel mě zase předběhl...
,,Jsem ten nejšťastnější chlap, mám nádhernou přítelkyni, kterou miluji.." hypnotizoval mě očima. O co mu kurva jde?!
,,No tak Vám přeji dobrou chuť." zasmál se kuchař a odešel. Hned jsem vzala hamburger a s chutí se do něj zakousla. Byl vážně výborný, ale pak jsem si vzpomněla na to, co před chvílí udělal Daniel.
,,O co ti kurva šlo?" hned jsem na něj vyjela.
,,Zlato, klid." co se to s ním děje.
,,Nejsem tvoje zlato, nejsem tvoje přítelkyně. Jsem tvoje šéfová, tak toho kurva nech." zakřičela jsem přes celou restauraci. Starší pár se na nás otočil a sledoval nás.
,,Pardon." omluvila jsem se a uklidnila se.
,,Byla to sranda." začal vysvětlovat Daniel. Jenže mě do smíchu moc nebylo, nikdo nebude tvrdit, že jsem jeho přítelkyně. Nikdy jsem vztah neměla a nějakou dobu to nehodlám změnit.
Raději jsem pokračovala v jídle a nemyslela na to, co Daniel nakecal tomu chlápkovi. Taková hrozná lež, jak si mohl něco takového dovolit, to nejde.

,,Odvezu tě domů." řekl Daniel, když jsem dojedla. Porce mi dala zabrat, ale vše jsem snědla.
,,Díky, kolik mě to bude stát..Myslím ta večeře." pousmála jsem se.
,,Zaplatím to." mrkl na mě a položil peníze na stůl. Tato restaurace je vážně divná...
,,Jdeme?" stoupl si a vydal se ke dveřím. Spokojeně jsem ho následovala. Byla jsem najezená a tím pádem i spokojená. Nasedla jsem do jeho autíčka a vydali jsme se na noční cestu. Sledovala jsem, jak auta projíždí kolem nás, celé město je vždy tak krásné a klidné. Škoda, že je to tak jen přes noc.
,,Jak se dostaneš zítra do práce?" promluvil po chvíli Daniel a tím narušil to hrobové ticho.
,,To ještě nevím." pokrčila jsem rameny a sledovala cestu kolem sebe.
,,Jestli chceš můžu pro tebe dojet." I když se na něj nedívám, určitě se usmál.
,,To by jsi byl moc hodný. Nebudu si z tebe dělat taxíka, jen si musím zařídit nějakého řidiče." lehce jsem se pousmála. Asi bych si vážně měla zařídit řidiče, Daniel m svůj život a já ho neplatím od toho, aby mi dělal taxíka.
,,Já to dělám rád." podívala jsem se na něj a viděla, že se na mě usmívá tím zářivým úsměvem.
,,Děkuji." zasmála jsem se.
Zastavil před domem.
,,Děkuji za odvoz." usmála jsem se na něj. ,,Měj se..." chtěla jsem se s ním rozloučit, jenže mi zase skočil do řeči.
,,Sophie." oslovil mě a já mu věnovala pohled. Najednou se jeho hlava začala přibližovat a já celá zkoprněla...

Snad se Vám tato kapitola líbila. Nečekala jsem, že dnes napíši ještě kapitolu, ale povedlo se. Co na to říkáte? Jak to podle Vás bude dále se Sophií a Danielem?
Vaše DennySka :*