Mafia Princess

47. Kapitola

Byla jsem tak děsně vytočená, celá naštvaná jsem vyběhla z domu té děvky, Daniel a Evelin mi byli hned v patách.

,,Kurva!" zařvala jsem a doufala, že se mi jako vždy uleví. Nyní, ale nic. Žádná úleva, měla jsem z toho všeho tak divné pocity. Evelin ke mně přiběhla a pevně mě objala, i když na objímání nejsem, teď se to hodilo.

,,Díky." zašeptala jsem, byla jsem ráda, že to udělala.

,,To jsi přehnala holčička." uslyšela jsem hlas svého otce a hned mu věnovala naštvaný pohled. Pustila jsem Evelin a čekala, co se bude dít.

,,Takto s ní mluvit nemůžeš, je hodná a pozorná. A hlavně to není žádná děvka." prskal na mě. Pravda asi někdy bolí.

..Můžu si dělat, co chci. A že to není děvka? Dovol, abych se zasmála..." ironie ze mě sršela a já stále pokračovala. ,,Má černé děcko, myslím si, že jeho otec má dost peněz, aby mohl na něj platit. Čeká děcko s tebou, nějakého malého zkurvysyna, ty máš taky dost peněz. Má jistotu, že budeš platit. A ještě ke všemu se dívá po jiných. O tebe by ani nezavadila, kdyby jsi neměl peníze. Děvky peníze cítí s dálky." vysmívala jsem se mu do obličeje a naprosto si to užívala.

,,Teď půjdeš a omluvíš se ji." mluvil se mnou, jak s nějakou malou holkou, která někomu rozbila hrad na pískovišti.

,,Jediný kdo by se měl omlouvat jsi ty. Odjel si a nechal si mamku doma, ona potratila a chtěla ti to říct, jenže tě s tím nechtěla zatěžovat, když jsi měl odjet. Chtěla ti to říct hned, jak jsi měl dojed. Jenže ty jsi si tu mezitím udělal děcka s děvkou." konečně jsem na něj vyprskla tu pravdu, kterou měl vědět už dávno.

,,Co-cože?" zakoktal se a nechápavě se na mě díval.

,,No, slyšel jsi." zkřížila jsem si ruce na prsou. Připadala jsem si najednou tak důležitá, konečně jsem tomu hajzlovi, který si stále říká můj otec, mohl vše říct.

,,Já jsem nevěděl, že je těhotná." snažil se z toho vymluvit. On se chce vážně vymluvit na to, že když nevěděl o tom, že je těhotná, tak si mohl udělat děcko s někým jiným.

,,Chtěla tě překvapit, ale zjistila, že potratila a nechtěla tě s tím zatěžovat. Proč myslíš, že se zhroutila? Jak by jsi se cítil ty?" užívala jsem si ten pocit, když byl tak zranitelný.

,,Miláčku, pojď už domů." vylezla ta děvka z domu.

,,Zalez." zakřičela na ni Evelin a já ji věnovala děkovný pohled. Doufala jsem, že se k tomu všemu můj otec postaví nějak statečně, ale ten hajzl raději šel za ní, bez jediného slova, bez jediné omluvy.

,,Hajzle!" stihla jsem za ním ještě zavolat.

Snad se Vám tato kapitola líbila, i když je krátká. A co říkáte na její rozhovor s otcem? Jak by jste se na jejím místě zachovali vy?
Jinak bych Vám chtěla poděkovat za překonání hranice 50K shlédnutí tohoto příběhu, moc si toho vážím. Děkuji!! A ještě ke všemu jsme se znovu umístili na 5.místě v Teen Fikci, což je naprosto úžasné.
Vaše DennySka :*