Mafia Princess

16. Kapitola

Po zbytek dne jsem se prohrabovala v hordě papírů, prostě hrozná "zábava". Zjistila jsem, že některé věci jim tam moc nesedí, takže jsem si dala práci s opravováním. Jde vidět, že se o to můj otec moc nezajímal. Přeci on se vždy chtěl věnovat více rodině, jak romantické. Se divím, že mu někdo z mafie nepodrazil nohy, protože to se stává dost často. Asi si zde získal respekt, snad si respekt zvládnu získat i já.
Pohledem jsem se podívala na hodiny, blížilo se pomalu deset hodin večer, byla jsem unavená a hladová. Musím to tu nechat na zítřek. Teď je už mafie moje. Je skvělý pocit nazývat se "Šéfkou Mafie".  Vše jsem si založila, vypnula jsem počítač, vzala jsem si tašku a našla spoustu zmeškaných hovorů. Většina z nich byla od Evelin a další od mého bratříčka. Vyrazila jsem z kanceláře a narazila na Daniela.
,,Copak tu ještě děláš?" zazubil se na mě.
,,Pracovala jsem a teď pokud dovolíš, potřebuji si zařídit odvoz a někam zajít na jídlo." povzdechla jsem si a snažila se ho zbavit.
,,Zrovna se chystám domů, tak tě můžu hodit." neustále se na mě usmíval. ,,A dokonce tě zvu na večeři." mrkl na mě. Kdybych neměla tak hrozný hlad a nebyla děsně unavená, odmítla bych. Ale teď jsem si odmítnutí nemohla dovolit.
,,Tak jo. A díky." pousmála jsem se. Vzala jsem do ruky telefon a vytočila Evelin, byla jsem dost nervózní.
,,Sophie!" zařvala do telefonu, že to uslyšel i Daniel, kterého jsem následovala a hned zpozornil.
,,Ahoj Evelin." snažila jsem se znít, co nejmileji.
,,Sophie." oslovila mě znovu a já věděla, že toto nebude jednoduché. ,,Jak jsi mohla odejít ze školy? Nechat mě tu samotnou. A proč?" v jejím hlase jsem slyšela strach, zvědavost, ale taky ztrátu nejlepší kamarádky.
,,Evelin, nemůžu ti to říct. Promiň, můžeme se vídat, ale říct ti to nemohu, nechci tě ohrozit." řekla jsem smutně a ucítila na sobě Danielův pohled. Nejspíš mu došlo o čem je řeč, hodil po mě soucitný pohled.
,,Proč mi to nemůžeš říct? Proč by mě to mělo ohrozit?" neustále se vyptávala.
,,Lidi jsou zlí." ukončila jsem náš hovor, i když nerada. Vím, že přicházím o svou nejlepší kamarádku, ale já ji nemohu ohrozit, je příliš naivní...
,,To od tebe bylo moc milé." snažil se odlehčit situaci. Jen jsem přikývla, vím, že jsem udělala něco hodně pěkného, ale ztratila jsem svou nejlepší kamarádku.
,,Ještě si vyřídím jeden hovor." zašeptala jsem a vytočila Lea.
,,Ahoj Leo." pozdravila jsem ho.
,,Čau ségra, kde jsi?" hned spustil. Prostě můj mladší bratříček...
,,Jedu z práce, někdo přece dělat musí." zasmála jsem se a poznala, že Leovi se ulevilo. ,,Ještě se s Danielem stavím na jídlo, a pak dojedu." mluvila jsem mile.
,,Kdo je Daniel?" začal vyzvídat, ale já to raději típla, i tak ví dost. Jenže marně, hned mi volal znovu. Otráveně jsem to vzala a čekala, co z něj vypadne.
,,Zítra jede taťka vyzvednout mamku." řekl a na oplátku to vypl on. Hajzl jeden. Nevím, jak dopadne, když ti dva pojedou v jednom autě spolu, ale dost se toho bojím.
Zastavili jsme před jednou restaurací, o které jsem netušila, že tu ani je.

Dneska jsem si našla čas na napsání kapitoly, snad se Vám líbila. Zítra je pátek, a pak víkend, pokusím se zase napsat pár kapitol. Samozřejmě budu psát také kapitoly k příběhu Láskou zaslepená. Jinak Vám moc děkuji za podporu, kterou od Vás získávám ve všech příběhách.
Chci Vám také poděkovat, jelikož se v Zajatkyni blížíme ke 100K, nikdy bych nečekala, že to dotáhnu tak daleko. Děkuji Vám!
Vaše DennySka :*