Tento příběh je něco jako pokračování Zajatkyně Mafie. Jenže je psaný z pohledu Sophie, dcery Mii a Petera.
Snad se Vám bude líbit stejně jako Zajatkyně Mafie.
Nejlepší umístění: 2.místo v Teen Fikci, 20.3. 2016
1.místo v Teen Fikci 27.6. 2016
Probrala jsem šatník a vybrala ty nejlepší letní kousky, také jsem zabalila pár více "pracovních" věcí, jelikož tam budu taky makat. Možná jsem to s tím oblečením přehnala, ale prostě já mám raději všeho dost. Vytáhla jsem svůj růžový kufr a postupně do něj skládala věci. Musela jsem je tam dávat tak, aby se jich tam vlezlo co nejvíce.
***
Probral mě mobil, který vibroval na mém noční stolku. Nejraději bych se na celou Kalifornii vykašlala a zůstala pěkně v postýlce. Jenže to nejde, bohužel. Mám spoustu zařizování, i když se mému zadku nechce vylézat, musím.
Po chvíli válení jsem nakonec vylezla a hned si to namířila do koupelny. Sundala jsem si pyžámko a vlezla si do sprchy. Sprcha po ránu je velmi příjemná věc a dost vás to probere. Musela jsem si dávat pozor, abych si nenamočila vlasy, jelikož jsem si je umývala včera a sušit se mi dnes nechtějí. Ještě ke všemu mám fén už v kufru mezi spoustou oblečení.
,,Nic moc Sophie." podívala jsem se na sebe do zrcadla. Že bych měla nějakou skvělou postavu se říct nedá, doufám, že si toho nikdo nevšimne. I když vedle Evelin budu vypadat jako špek, ještě ke všemu s tou jizvou na břichu. Fuj!
Vlasy jsem si stáhla do culíku, jelikož mi to do letadla přijde praktické, nalíčila jsem se jen lehce, spíše jsem jen potřebovala zakrýt kruhy pod očima. Natáhla jsem na sebe červené šatičky, které jsem si už včera nachystala. (Šaty můžete vidět na obrázku.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Už vypadáš lépe." mrkla jsem na sebe v zrcadle a musela se zaculit. Nazula jsem si baleríny, jindy jdu v lodičkách, ale teď by to bylo dost nepraktické.
Pobrala jsem kabelku a kufr a namířila si to dolů, vše jsem položila k hlavnímu vchodu a namířila si to do kuchyně. Nalila jsem si pomerančový džus, hlad jsem momentálně vůbec neměla. Něco sním na letišti. Přemýšlela jsem ještě jestli mám vše sbalené. Neustále jsem si to promítala v hlavě.
Vzala jsem ještě propisku a papírek, kde jsem napsala vzkaz mamce, že ji zavolám hned, jak doletím. Asi mám vše. Nebavilo mě jen tak sedět, tak jsem se rozhodla, že počkám na Daniela.
Postávala jsem před hlavním vchodem s kufrem vedle sebe. Když jsem uviděla černé auta přijíždějící z dálky měla jsem obrovskou radost.
Z auta vystoupil Daniel a pomohl mi s kufrem, který naložil do kufru, zatímco jsem se usadila vedle něj a do navigace naťukala adresu Evelin.
,,Díky." zářivě se na mě usmál.
,,Němáš zač." mrkla jsem na něj a nasadila si sluneční brýle.
,,Těšíš se?" zeptal se mě po chvíli. Dobrá otázka Danieli. Těším se já vůbec? Já nevím, těším se na to, že poletím do Kalifornie, že poznám novou zemi. Ale těším se na to, že budu muset řešit zásadní věci s otcem.
,,A jo těším se." řekla jsem nakonec, jelikož mi to přišlo jako nejlepší odpověď a aspoň se na nic nevyptává a já nemusím odpovídat.
,,Já taky a moc." zazubil se na mě tím jeho zářivým úsměvem.
Tak konečně vyšla další kapitola! Omlouvám se za to, že jsem tak neaktivní, ale bohužel není tolik času. Snad se kapitola líbila a zanecháte mi tu votes a nějaký ten komentář. Moc Vám děkuji za stálou podporu. Vaše DennySka :*
