Tento příběh je něco jako pokračování Zajatkyně Mafie. Jenže je psaný z pohledu Sophie, dcery Mii a Petera.
Snad se Vám bude líbit stejně jako Zajatkyně Mafie.
Nejlepší umístění: 2.místo v Teen Fikci, 20.3. 2016
1.místo v Teen Fikci 27.6. 2016
První věc, co jsem musela jít udělat, bylo vyzkoušet moře. Vše jsem položila na lehátko a rozběhla se do vody.
První jsem cítila rozehřátý písek mezi prsty, milovala jsem tento pocit. Následně se mých prstů dotkla mořská voda, kterou jsem měla za chvíli po kotníky. To už jsem neodolala a rozběhla se do moře, ucítila jsem první menší vlnu, které se dotýkala mých stehen a pak jsem stála v moři až po břicho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cítila jsem se tak svobodně, kolem mě bylo jen pár lidí, kteří si mě absolutně nevšímali. Najednou jsem ucítila někoho, kdo mi vyskočil na záda.
,,Evelin." zapištěla jsem hned. Ani na chvíli jsem neváhala, že by to mohl být někdo jiný.
,,Vždy mě poznáš." zaskučela a seskočila konečně ze mě.
,,Nikdo není schopný takovým blbostí jako ty." vyplázla jsem na ni jazyk.
,,Nechovej se jako malé děcko, chci tady sbalit nějakého fešáka." zasmála se a naznačila mi, ať se podívám na pláž. Hned jsem se otočila a na pláži zrovna pár pěkných kluků začínalo hrát volejbal.
,,Mezi němi je i Daniel." skoro jsem zakřičela.
,,Ano, to je." zazubila se na mě Evelin a já poznala, že něco plánuje. Poznala jsem to podle jejího pohledu, který po mě hodila.
,,Co máš v plánu?" podívala jsem se na ni a začínala se bát. Evelin se na tváři objevil ještě větší úsměv, což nebylo vůbec dobré.
Musím se z této situace nějak dostat a jediná věc, která mě napadla. Začít plavat. Rychle jsem se k ní otočila zády a rychle začala plavat.
,,Sophii, počkej." křičela na mě, ale já dělala, že ji neslyším. Potřebovala jsem se dostat, co nejdále od ní a hlavně od jejího "skvělého" nápadu.
Najednou jsem do někoho narazila, do háje.
,,Pardon, moc se omlouvám." začala jsem se omlouvat nějakému muži. Když se ke mě ten muž otočil, myslela jsem, že je to blbá sranda. Ale toto je bohužel realita.
,,Sophie." promluvil a já se zarazila ještě víc. I v takovém vedru jsem se zatřepala zimou.
,,Ta-tati." vykoktala jsem ze sebe.
,,Co ty tady děláš?" zeptal se se zářivým úsměvem na tváři. Co mu na to mám říct? Vydala jsem se sem, abych ti i té tvé kurvě nakopala prdel? Jdu sem, abych tě vykastrovala a té pizdě zařídila potrat zdarma? Myslím, že po těchto slovech bych mohla úplně zamítnout návštěvu a setkání tváří tvář s tam tou...
,,Ale jsem zde na dovolené s přítelem a Evelin." částečně jsem zalhala.
,,Ty máš přítele ani jsi se svému tatínkovi nepochválila." stále se usmíval a dělal jako by se nic nestalo. To si snad ze mě dělá prdel.
,,Čím to asi bude? Třeba tím, že když jsem ležela v nemocnici a bojovala o život, tak ty jsi si sbalil kufry a odletěl. Ani jednou jsi se mi neozval, nezeptal jsi se jestli je vše v pořádku. Prostě žádný zájem. Nemáš zájem ani o Lea, který má taky přítelkyni." Při poslední větě jsem si vzpomněla na ten menší incident, když jsem vletěla k němu do pokoje.
,,Chtěl jsem se ti ozvat." No, jasně, chtěl, ale neozval jsi se.
,,Sophie, je mi to líto." snažil se o omluvu, když zjistil, že jsem dost nasraná.
,,Neřešme to, jdu se opalovat." chystala jsem se odplavat, ale byl rychlejší.
,,Zvu tě k nám zítra na večeři, vezmi přítele i Evelin." nejraději bych řekla, že na něj seru. Ale teď mi hrál do karet. Aspoň si to spolu vyříkáme i s tou děvkou.
,,Moc ráda." usmála jsem se na něj a namířila si to na pláž.
,,S kým jsi to mluvila?" zpovídal mě hned Daniel
,,S otcem." zazubila jsem se na něj a získala si pozornost i Evelin.
,,Tak tomu říkám náhoda." prohodila jen tak.
,,To teda ano, nemohla jsem mu říct, že jsem tady jen kvůli tomu, že mu chci nakopat prdel. Tak jsem mu řekla, že jsem zde na dovolené s přítelem a kamarádkou." usmála jsem se na ně, jak nejvíce mile to šlo. ,,No a všichni jdeme k němu a k té děvce zítra na oběd." dodala jsem ještě.
,,Role přítele, to bude zajímavé." mrkl na mě Daniel a já jen zakroutila očima, je nenapravitelný a to jsem si myslela, že je slušný. Ale bude se muset krotit, jediné co mu dovolím ej držet mě za ruku a kolem pasu, nic víc.
,,Já té děvce asi zabořím podpatek do prdele hned jak ji uvidím." zasmála se Evelin. Nejraději bych to udělala taky, ale raději až po večeři, přece jen by pak žádná večeře nemusela být.
Snad se Vám kapitola líbila. Dnes jsem měla více času, a tak jsem aspoň chvíli psala. Co si myslíte o setkání Sophie a Petera? A jak podle vás dopadne ta večeře? Chtěla bych Vám poděkovat za překonání 45K zhlédnutí příběhu, jste neskuteční. Vaše DennySka :*
