,,Uvidíme se zítra." rozloučila jsem se a Danielem a vysedla z auta.
,,A jak to zítra bude?" zeptal se ještě rychle.
,,V osm tě tu budu čekat." zabouchla jsem dveře od auta a vešla do domu. V domě bylo zase naprosté ticho. Namířila jsem si to první do kuchyně, popadla jsem tam krabici s džusem a skleničku. Dneska to bude ještě náročné.
Namířila jsem si to do pokej. Natáhla sjem na sebe volné šedé tepláky a k nim jsem si oblekla volné černé triko. Než se půjdu balit, musím si promluvit s mou matkou.
Zaklepala jsem na dveře a vešla, seděla na posteli, ale nikde už nebyly fotky. Jen tam tak seděla a nijak nekomunikovala.
,,Můžu?" zeptala jsem se a bez odpovědi stejně vešla. Konečně se na mě podívala a věnovala mi všechnu pozornost.
,,Promluvíme si?" opatrně jsem se zeptala a tentokrát čekala na odpověď, po chvíli mlčení přikývla.
,,Musíš mi teď všechno říct, zítra letím do Kalifornie a potřebuji vše vědět, jinak se nic nevyřeší." promlouvala jsem k ní stejně, jak to dělávala dřív ona mě. Chvíli mlčela, ale pak se rozhodla mluvit.
,,Prostě byla jsem rozhodnutá, že se rozvedeme. O tom jste všichni věděli, jenže ten rozvod neměl probíhat tak rychle a tak brzo." hlas měla hrozně roztřepaný. ,,Chvíli jsem uvažovala o tom, že bych to i překousla a dala mu šanci. Říkala jsem si, že můj otec to matce taky udělal mockrát a já ho za to nenáviděla. A nakonec jsou šťastní, narodili se jim děti, otec přestal s děvkama a začali se milovat. Tak jsem si říkala, že bych to mohla taky překousnout." najednou ji začaly téct slzy po tváři. Byl to děsivý pohled, ze silné ženy se najednou stala "troska".
,,Rozhodla jsem se jít za ním, že se dohodneme a rozvod by se mohl zrušit. Jenže jsem došla asi v nepravou chvíli, jelikož mu volala ta ženská. A on s ní řešil, jak to bude dál. Pak řekl, že se stejně rozvádí, tak ať si dítě nechá, a že poletí za ní. Prostě nás odkopl a raději šel za ní." bylo těžké se na ni dívat, jak je z toho děsně špatná. Ten pohled byl tak moc děsivý.
,,Mami, mrzí mě to." objala jsem ji pevně. Objetí prý hodně pomáhá.
,,Sophie, můžu ti něco říct?" odtáhla se ode mě a zadívala se mi do očí. Jen jsem přikývla a nervózně čekala, co se bude dít. Začala něco lovit v šuplíku a nakonec vytáhla nějakou fotku a podala mi ji. Zjistila jsem, že je to ultrazvuk. Nechápavě jsem se dívala na ultrazvuk. Na ultrazvuk, kde bylo miminko, které ještě jako miminko nevypadalo, ale bylo tam.
,,Ty jsi těhotná?" zeptala jsem se po chvíli a stále se prohlížela ultrazvuk, Uvědomila jsem si, že toto v rukou já nikdy držet nebudu. Nikdy se ve mě nebude rodit život.
,,Ne, byla jsem těhotná." promluvila po chvíli. Ona si nechala vzít dítě?! Jak to jen mohla udělat? Jak jen mohla zabít ještě nevinné miminko.
,,Potratila jsem." ona potratila?! To muselo být strašné, zemřel v ní malý človíček. ,,Zjistila jsem, že jsem těhotná než měl Peter odjed, chtěla jsem si to pro něj nechat jako překvapení. Ale když jsem šla na další prohlídku, řekli mi, že jsem potratila. Za pár dní po tomto zjištění Peter odletěl a vše se začalo kazit ještě víc..." držela slzy na krajíčku, ale sem tam se ji nějaká neposedná ukápla.
Prohlížela jsem si ultrazvuk, kde byl můj malý bratříček a nebo sestřička. Neměla jsem ani tu čest poznat ji nebo ho. To je děsné.
Snad se Vám tato kapitola líbila. Je to spíše smutná kapitola a psala se dost těžce, ale snad se mi to povedlo.
Vaše DennySka :*
ČTEŠ
Mafia Princess
Teen FictionTento příběh je něco jako pokračování Zajatkyně Mafie. Jenže je psaný z pohledu Sophie, dcery Mii a Petera. Snad se Vám bude líbit stejně jako Zajatkyně Mafie. Nejlepší umístění: 2.místo v Teen Fikci, 20.3. 2016 1.místo v Teen Fikci 27.6. 2016