Mafia Princess

24. Kapitola

Sledovala jsem Daniela, jak se naposledy napil kávy a odložil hrnek na stůl. To je ta příležitost.
,,Mami, mi musíme už jít." mile jsem se na ni usmála a stoupala si.
,,Už?" smutně se na mě podívala, ale pak se opět věnovala Danielovy.
,,Už." řekla jsem otráveně a popadla kabelku.
,,Tak se zase někdy stav Dane." mile se na něj usmála.
,,Děkuji a nashle." mávl na ni, ale to už jsem ho chytla za ruku a táhla za sebou. Rychle jsem otevřela dveře od hlavního vchodu a rychle vyšla na čerstvý vzduch, Daniel byl hned za mnou s obřím úsměvem. Zavřela jsem dveře a hodila po něm nechápavý pohled.
,,Kam tam spěcháme?" mrkl na mě a neustále se na mě usmíval tím jeho okouzlujícím úsměvem.
,,Do práce." nasedla jsem do jeho auta a nečekala na něj.
,,Někdo ej tu nedočkavý." posadil se vedle mě a neustále se culil.
,,Tvůj úsměv možná zapůsobil na mou matku, ale na mě to neplatí." vysvětlila jsem mu hned.
,,Škoda." nahodil smutný výraz a já se musela hlasitě zasmát.
,,Jak se těším na první akci?" zvědavě se zeptal.
,,Hodně jsem nad tím přemýšlela a před akcí se chci ještě ze všemi sejít a projít můj plán." vysvětlila jsem mu. Celý večer jsem přemýšlela nad plánem, který by mohl vyjít. Celý tým na mě spoléhá a já je nemůžu zklamat.
,,Nechám se překvapit tím, co jsi vymyslela. Určitě to máš dost dobře promyšlené." poznala jsem, že se mě snaží uklidnit, určitě poznal, že jsem dost nervózní.

Když konečně auto zastavilo, neváhala jsem a vysedla. Rychlostí jsem si to namířila do mafiánské budovy. Jen co jsem otevřela dveře, vešla jsem do organizovaného "zmatku". Kolem mě pobíhali mafiáni a vše chystali. Potřebuji je nějak svolat, ale jak to udělat v takovém ruchu? Rozhlížela jsem se kolem sebe a sledovala, jak všichni kolem mě pobíhají.
,,Tak se připravujeme na akce." promluvil za mnou Daniel, hrozně jsem se ho lekla, snad to nepoznal. Jen jsem přikývla a v tu chvíli jsem dostala skvělý nápad. Přišla jsem k nějakému stůl, který tu dřív sloužil asi jako recepce. Na tento stůl jsem vylezla, ale nikdo mi stále nevěnoval pozornost. Tedy kromě Daniela, který mě sledoval velmi zvláštním pohledem a nejspíše čekal, co se bude dít.
,,Pánové." zakřičela jsem dost hlasitě, takže mi hned většina z nich věnovala pozornost.
,,Nerada vás všechny ruším od práce." rozmáchla jsem se rukama kolem se. ,,Ale potřebuji, aby jste se za půl hodiny všichni shromáždili v zasedací místnosti. Potřebujeme si projít plán." vysvětlila jsem jim a oni mi oplatili můj úsměv, pak jim došlo, že jsem skončila, a tak pokračovali v pobíhaní z místa na místo.
,,Dobrá práce." pochválil mě Daniel, který mě snad pronásledoval.
,,Díky." mile jsem se na něj usmála a namířila jsem si to do kanceláře. Posadila jsem se na svou pohodlnou pracovní židličku a z kabelky vytáhla vše, co budu potřebovat. Podívala jsem se na papíry, které jsem si připravila a v duchu se modlila, aby se jim tento plán líbil.

Tak snad se kapitola líbila, tak jako předešlá. Chci Vám poděkovat, že jste na můj příběh nezapomněli a stále ho čtete. dostali jste tento příběh na 5.místo v Teen Fikci, což je skvělé. Moc Vám za to děkuji, toto jsem vážně nečekala.
Těšíte se na tu velkou akci?
Vaše DennySka :*