Mafia Princess

21. Kapitola

Seděla jsem za stolem a nemohla ani pracovat, v hlavě jsem měla pořád Daniela a vše, co mi řekl. Nechci ho nějak zklamat, nejsem pro něj ta pravá. On potřebuje citlivou ženu, která ho bude milovat. A ne někoho jako jsem já, mě jsou city vzdálené, nedokáži milovat. Podívala jsem se na papír přede mnou, který mám vyřešit. Je to nějaká nebezpečná akce, do které se nechce nikdo pustit. V mafii nejsem dlouho a nevím, co mám dělat. Musím se jít zeptat Daniela, i když je to blbé, potřebuji poradit. Rozhodně jsem si stoupla, vzala papír do ruky a vydala se za Danielem, zaklepala jsem na dveře a vstoupila.
,,Sophie, co ty tady." podíval se na hodiny, kde bylo teprve deset. ,,Na oběd je ještě čas." zasmál se.
,,Já vím, jen potřebuji poradit." podívala jsem se na něj bezmocným výrazem. Posadila jsem se naproti něj a podala mu papír.
,,Je to nebezpečná akce, do které nechce nikdo jít. Máme prodat drogy nějaké jiné mafii, která patří mezi ty nejhorší. Jenomže by nám to vyneslo spoustu peněz." hodila jsem po něm bezmocný pohled. Doufala jsem, že mi poradí, je jediný kdo si tady získal důvěru. Chvíli se díval na papír a já nervózně čekala, co řekne.
,,Já bych do toho šel." pousmál se. ,,Jenže sám do tak riskantní akce jít nemohu." jeho úsměv zase zmizel.
,,Půjdu do toho s tebou a určitě se k nám nějací chlapi přidají." řekla jsem nadšeně.
,,Sophie, ty to do toho jít nemůžeš, je to velmi riskantní." podal mi papír do rukou.
,,Do pěti minut ať jsou všichni v zasedací místnosti." odešla jsem se rozhodně z jeho kanceláře. Když si jen Daniel jistý, že je dobré do té akce jít, tak tam půjdeme. Zrovna jsem si to s papírem namířila do zasedací místnosti. Toto bude ještě hodně zajímavé.

***

,,Zavolala jsem si vás sem kvůli jedné akci." projela jsem všechny pohled, většina z nich měla zabořené oči v mém výstřihu.
,,Je to ta akce, do které nikdo z vás nechtěl jít." stála jsem je skenovala pohledem a čekala, že někdo něco řekne, ale nic.
,,Daniel." podívala jsem se na něj a všichni ostatní též. ,,Do toho jde a já s ním." najednou jsem si vysloužila nechápavé pohledy, ale i pár obdivných.
,,Nejsme tu, ale proto abych vám to oznámila. Kdo jde do toho s námi?" zeptala jsem se. Všichni na mě nechápavě hleděli, ale pak se objevila jedna ruka na hoře a po ní další. Tak toto jsem nečekala, během chvíle byly nahoře všechny ruky.
,,Díky chlapi." usmívala jsem se od ucha k uchu. ,,Zítra se tu sejdeme v dest, nachystejte vše potřebné." vysvětlila jsem jim a odešla, slyšela jsem, že mezi sebou ještě debatují, ale mě to bylo jedno. Dnes budu muset vymyslet plán, jelikož všichni spoléhají na mě.
,,Sophie." uslyšela jsem za sebou hlas, hned jsem se otočila a uviděla Daniela. ,,Nechápu, jak jsi to dokázala, ale dokázala jsi to." přišel ke mě.
,,Gratuluji ti, snad to vyjde." objal mě, celkem jsem se lekla, ale musím uznat, že takové objetí jsem potřebovala dlouho.
,,Díky, ale je to i tvoje zásluha." řekla jsem, když mě pustil a upřímně se na něj usmála. Najednou nastalo trapné ticho a já věděla, že musím zmizet.
,,No nic, jdu pracovat." vykoktala jsem ze sebe a rychle vešla do kanceláře.

Tak snad se Vám kapitola líbila. Dneska jsem ji psala obzvlášť dlouho, jelikož vždy když jsem začala psát, tak jsem musela jít něco dělat.
Vaše DennySka :*