Mafia Princess

8. Kapitola

Ležela jsem v posteli a převalovala se z jedné strany na druhou. Musím jít do školy, ale vůbec se mi tam nechce.
,,Sophii." promluvil Leův hlas za dveřmi.
,,Pojď sem." tentokrát jsem na něho milejší.
,,Co ruce?" zeptal se. Včera jsem uklízeli všechny ty láhve v kuchyni a já se několikrát pořezala, ale nic to není, skoro jsem si toho nevšimla, kdyby mi z rukou neteklo tolik krve.
,,Nic to není." mávla jsem nad tím rukou a pousmála se na něj.
,,Přemýšlel jsem." promluvil a podíval se na mě, ,,Měli bychom zůstat doma a jet se podívat za mamkou." má pravdu, nebylo by dobré jít do školy a stresovat se. Bude lepší jet do nemocnice za mamkou a zjistit co a jak.
,,Pojedeš?" zeptal jsem, když jsem dlouho neodpovídala.
,,Jo, jasně že pojedu." pousmála jsem se na něj. Neměla jsem na nic náladu, tak mě dlouho nebylo.
,,Vše budě v pohodě ségra." snažil se mě Leo nějak zlepšit náladu.
,,Jo já vím." snažila jsem znít, tak jako vždy, "drsně".
,,Jo a..Ráno jsem viděla taťku a vypadal dost mizerně." nevím proč mi to říká.
,,Je mi to u prdele." řekla jsem dost naštvaně, hodil po mě omluvný pohled a raději zmizel. Věděla jsem, že bych se tak neměla chovat. Ale jak bych se měla jinak chovat? Dělat, že se nic nestalo, a že jsem v pohodě? Toto dělá Leo, já ne!! Já si nenechám srát na hlavu.
,,Promiň tati, ale můžeš si za to sám." zašeptala jsem bezvýznamně. Rozhodla jsem se vylézt z psotele, moc se mi do toho nechtělo, ale co mi zbývalo. Uviděla jsem se v zrcadle, vypadala jsem hrozně. Připadlo mi, jak kdyby ze dne na den zestárla. Vlasy rozcuchané, obličej jak kdyby byl strhaný, hrozný výraz na tváři, kterému ani falešný úsměv nepomáhal, v očích nebyly ty jiskry, které tam jindy září. Musím se hodit do kupy. Vlezla jsem si do koupelny a vyslékla se z trika a kraťásků. Vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe teplou vodu, většinou když se sprchuji, mé tělo se uvolní, ale teď ne. Nic ze mě nespadlo, žádné uvolnění, žádná změna, prostě nic. Vše je divné. Kapky vody mi stékaly po kůži, občas se mi udělala husina, jak kdyby po mě místo teplé vody, stékala ledová. Cítila jsem se tak divně, ze všeho jsem byla celkově zmatená. Jindy ve sprše trávím spoustu času až se mi na prstech udělají varhánky...ale tentokrát jsem se umyla a hned jsem vylezla, Zabalila jsem se do ručníku a mokré vlasy jsem si vysušila fénem a pořádně rozčesala, ale stále vypadaly tak jinak. Raději jsem si je stáhla do drdolu, tím jsem si začala připadat ještě starší.
,,Co to meleš ty krávo, nejsi stará." zařvala jsem na svůj odraz v zrcadle. Nejraději bych hřeben do toho zrcadla hodila, ale raději jsem ho bezvládně pustila na zem.
,,Nádech, výdech.." opakovala jsem si neustále, dokud jsem se neuklidnila. Vzala jsem make up a snažila se vše schovat za "masku". Udělala jsem si linky, které jsem udělala výraznější než kdy jindy. Nelepila sjem si řasy. Na rty jsem si dala růžovou rtěnku. Najednou sjem si připadala, jak kdybych všechny své pocity před všemi schovala. Oblékla jsem si spodní prádlo a dala si kostkovanou košily a legíny, jindy chci, co nejvíce ukázat. Teď chci, co nejvíc zakrýt.
Měla bych se jít konečně nasnídat, pokud do sebe něco nasoukám. pomalu jsem sešla schody a namířila si to do kuchyně, jenomže tam seděl on. Nejraději bych se otočila a rychle zmizela. Jenže on si mě hned všiml, to tu na mě čekal?
,,Sophie." promluvil na mě.

Snad se Vám tato kapitola líbila. Přijde mi trochu depresivní, ale tak v takové situaci mi to přijde vhodné. Těším se jako vždy na skvělé komentáře. A jinak překonali jsme 1K shlédnutí, což je naprosto skvělé!! Děkuji!
Vaše DennySka :*