Mafia Princess

22. Kapitola

,,Připraven?" zeptala jsem se Daniela, když jsem vyšla do jeho kanceláře. Zaraženě se na mě podíval, po chvíli mu vše došlo a jen se usmál.
,,Dej mi chvilku." mrkl na mě a něco psal do počítače. Nejsem jediná kdo tady dře. Po chvíli se zvedl a zapnul si knoflík u saka. Musím uznat, že mužu v oblecích jsou zatraceně sexy. Ty široké rameny, pevný zadeček a pod bílou košílí se rýsující pekáč buchet.
,,Prober se Sophii." přikázala jsem si, přece se nenechám jen tak zmanipulovat. A ještě ke všemu, všichni chlapi v oblecích nejsou sexy. Bohužel. Nabídl mi rámě.
,,Na toto nejsem, už jsem ti to říkala." obrátila jsem oči v sloup. Jen si povzdechl, ale nic neříkal. Prostě nejsem na takové sladké kecičky a takové gesta. Moc sladké. Nejsem na takové věci, prostě nejsem.
,,Jsi taková odjakživa?" zeptal se po chvíli, když jsem vycházeli z budovy.
,,Jaká?" nadzvedla jsem obočí.
,,Taková necitlivá." uchechtl se. Já mám city!
,,Já mám city, ale prostě je neumím používat, jsem zvyklá být ta silná." pokrčila jsem rameny. Nerada prozrazuji své slabiny, pro všechny jsem ta silná.
Nasedla jsem do auta a Daniel se na mě s úsměvem podíval. Co má kurva v plánu?
,,Tak kam mě vezmeš tentokrát." uchechtla jsem se.
,,Uvidíš. Myslím, že se ti tam bude dost líbit." mrkl na mě. Tak to jsem zvědavá. Poprvé co s ním jedu a on pustí rádio.
,,Techno?" nadzvedla jsem obočí.
,,Nejlepší." řekl radostně a pohyboval se do rytmu. Toto nebudu poslouchat, vypnula jsem mu to rádio.
,,Co děláš?" nechápavě se na mě podíval.
,,Něco takového nebudu poslouchat." zkřížila jsem ruce na prsou. Toto prostě není hudba, je to něco, co mi trhá bubínky.
,,Jsi zvláštní." pronesl po chvíli.
,,Protože neposlouchám elektro?!" řekla jsem až přehnaně ironicky.
,,Celkově, Člověk se k tobě moc blízko nedostane, jsi taková tajemná." zasmál se. Tak tajemná, jak zajímavé.
,,Nemluvme o mě." ukončila jsem tento vemi zvláštní rozhovor. Nerada o sobě mluvím, přijde mi to děsně sobecká. Možná se občas sobecky chovám, ale sobec nejsem. Každý jsme trochu namyšlení.

Zastavili jsme před nějakou malou nenápadnou restaurací, v nějaké uličce, která působila dost strašidelně. Ne, že bych se bála. Já se jen tak něčeho nebojím.
,,Toto?" ukázala jsem prsty na dveře restaurace. Jen přikývl a už mě vedl dovnitř. Když jsme vstoupili do "restaurace", připadala jsem si jako v kuchyni. Vlastně já byla v kuchyni.
,,Nejsme to špatně." rozhlédla jsem se kolem sebe.
,,Ne, prostě si vyber, co chceš." rozmáchl se rukou a nakukoval pod jednu z pokliček.
,,Děsím se toho kam mě vezmeš příště." zasmála jsem se a do ruky vzala talířek.
Po chvíli prohlížení jsem si vzala kuře s brambory. Daniel vedle mě usedl s plným talířkem, měl tam snad od každého něco.
,,To sníš?ů nechápavě jsem na něj pohlédla, protože toto se do něj vlézt nemůže.
,,Jo, ale klidně mi můžeš pomoct." zasmál se, neodolala jsem a lehce ho bouchla do ramene.
,,Tak mi vyjadřuješ lásku?" chytl se za rameno. Jen jsem si povzdechla a raději se pustila do jídla.

Je to k neuvěření, ale zvládli jsme se na chvíli umístit na 3.místě v Teen fikci. No není to skvělé?! Moc děkuji. Nyní jsme na 4.místě, ale i tak jsem měla nemsírnou radost, když jsme byli chvíli na tom krásném 3.místě. Děláte mi radost.
Byla bych moc ráda kdyby jste mě tak i podpořili u příběhu Láskou zaslepená. Vím, že první kapitola není nic moc, ale nevzdávejte to a čtite dál. Snad to aspoň některé z Vás zaujme.
Snad se tato kapitola líbila, nečekala jsem, že bych přes týden něco vydala, ale povedlo se. Ještě bych Vám chtěla poděkovat za skvělé komentáře a dokonce i za zprávy, hrozně mě tozlepšuje náladu a ráda si vše přečtu.
Vaše DennySka :*