Mafia Princess

54. Kapitola

  ,,Máme vaši kamarádku Evelin." v tu chvíli se mi udělalo špatně..  

Oni mají Evelin? Proč zrovna Evelin? Z jakého důvodu? Vůbec nic jsem nechápala, žádné obchody jsem tu ještě nezačala a podle všech otcových souborů zde neměl žádné problémy. Spíše se mu zde dařilo vážně hodně.

Slzy se mi hrnuly do očí, měla jsem obavy.

,,Proč?" vydechla jsem nechápavě a zadržovala slzy.

,,Nic ji neuděláme, ale vyberte si, buď vy nebo ona. Za deset minut se ozveme a domluvíme." než jsem stihla něco říct, hovor byl ukončen. Kdyby to číslo nebylo skryté hned bych tam zavolala.

,,Sophii, co se děje?" nechápavě se na mě díval Daniel.

,,Mají Evelin." ukápla mi jedna slza, ale hned jsem ji setřela.

,,Kdo?" kdybych věděla kdo, tak ti to asi řeknu.

,,Nevím." pokrčila jsem rameny.

,,A co hodláš dělat?" stále se na něco vyptával.

,,Za deset minut mi zavolá a mám se rozhodnout, buď Evelin nebo já." musela jsem znít trochu vyděšeně.

,,A co hodláš dělat?" Na toto se mě vážně zeptal? Chystám se zachránit Evelin, přece ji tam nenechám, dostala se tam kvůli mě. Je to moje vina, že tam je.

,,To nemůžeš.."

,,Jak nemůžu?" skočila jsem mu do řeči. ,,Nenechám tam Evelin, já jsem mafiánka ona ne, neví, co má dělat. Já se o sebe postarám." pomalu jsem na něj křičela. Byla jsem v hrozném stresu. Vůbec nevím, co mám očekávat.

***

Jakmile sjem uslyšela, že mi zvoní telefon, rychle jsem to vzala.

,,Vzala jsi to rychle." zasmál se do telefonu. ,,Tak jak jsi se rozhodla?"

,,Půjdu já, Evelin nechte!" snažila jsem se mluvit klidně.

,,Tak za půl hodiny se potkáme na konci pláže, tam u útesu, bude tam stát černé auto a čekat." zase to hned vypnul.

,,Tak co?" podívala se na mě Daniel.

,,Za půl hodiny, na konci pláže, bude tam stát černé auto." vyhrkla jsem, co nejrychleji ze sebe. Vše jsem naházela do tašky a rychle se oblékla.

,,Musíme vyrazit, než tam dojdeme zabere to nějaký čas." snažila jsem se zachovat klid.

,,Nemáš sebou zbraň, nemáš vůbec nic, co hodláš dělat?" za to Daniel panikařil.

,,Nehodlám dělat nic, jen chci zachránit Evelin. Nic víc, o sebe se už postarám." odsekla jsem rychle, nemůžu ohrožovat své přátelé. Proto jsem se s Evelin přestala bavit, nechtěla jsem, aby se ji něco stalo. Neměla jsem ji o Mafii nic říkat, bylo by to tak lepší. 

Ale malý plán mám, ale Danielovi ho oznámím později...

***

Přišli jsme na smluvené místo a černé auto tam už stálo.

,,Daniely, na mobilu mám vypnuté zvuky, takže mi zavolej, mobil si schovám, tak aby na něj nepřišli, budeš vědět, kde jsem a vše uslyšíš." zašeptala jsem mu do ucha, aby to vypadalo, že se líbáme. Potom jsem mu dala mou plážovou tašku a mobil si nenápadně strčila do spodního dílu plavek, díky sukni nic nepoznají. Namířila jsem si to pomalu k černému autu.

Hned vyskočili dva muži společně s Evelin, vypadala dost vyděšeně, hned jsem se k ní rozběhla.

,,Evelin, jsi v pořádku?" starostlivě jsem se na ni podívala. Objala jsem ji, měla jsem takovou radost, že je v pořádku.

,,Daniel se o tebe postará." zašeptala jsem, chtělo se mi tak moc bečet. Ne, strachem, ale radostí, že je v pořádku. Neumím si představit, že by se jí něco stalo.

,,A co bude s tebou?" podívala se na mě a v očích se ji leskly slzy.

,,O mě strach neměj, vždy jsem se o sebe zvládla postarat." lehce jsem se pousmála.

,,Tak to by stačilo." promluvil jeden muž a chytl mě za paži.

,,Sophie." otočila se na mě ještě Evelin. ,,Děkuju." pousmála se a pomalu šla směrem k Danielovi, naposledy jsem se otočila a podívala se na něj. Stál tam a sledoval, jak nasedám do auta. V autě seděl řidič, který hned nastartoval. Každý si sedl z jedné strany, takže jsem byla mezi muži.

,,Kam to jedeme?" prolomila jsem ticho. Najednou jsem cítila vibrace mobilu, rozhlédla jsem se jestli mě sledují, naštěstí ne,t ak jsem to nenápadně zvedla.

,,Vše se dozvíš, teď se moc nestarej. Jen ti řeknu jedno... Bella." zazubil se na mě.

Snad se Vám tato kapitola líbila. Děkuji Vám za stálou podporu, že neustále čtete mé příběhy, mám z toho hroznou radost, že jste se na mě nevykašlali. Díky.
Vaše DennySka :*