Mafia Princess

7. Kapitola

,,Mamíí." zakřičela jsem, ale ona nijak nereagovala. Všude byly poházené snad všechny flašky od alkoholu, jaké jsme měli doma.
,,Co se ji stalo?" zeptal se Leo.
,,Nevím." nechápavě jsem se rozhlížela, ale stále jsem na nic nepřišla. ,,Do prdele, musíme ji probrat." zaklela jsem. Všechny flašky co byly kolem ní, jsem shrnula na zem a bylo mi totálně u prdele, že se rozbily. Chytla jsem ji a silně s ní zatřásla.
,,Mamíí, no ták." zkusila jsem jestli dýchá, ale naštěstí dýchala.
,,Leo volej sanitku, to sami nedáme." smutně jsem se na něj podívala, v jeho očích jsem viděla obavy, ale udělal to, co jsem řekla.
,,Mamí, prosím." znovu jsem s ní zatřásla.
,,Sophií." zachraptěla.
,,Co se stalo mami?" musí zůstat při vědomí.
,,Tvůj otec je hajzl." ublinkla si. No fůj, chtělo se mi zvracet.
,,Proč? Co se stalo?" nechápavě jsem na ni hleděla.
,,Podvedl mě..Vyspal se s ní." jazyk se jí motal, ale já věděla, že to myslí vážně. Nechápavě jsem se na ni dívala a nechtěla jsem jejím slovům věřit.
,,To nemůže být pravda." snažila jsem se být stále silná, ale ona zase mlčela..
,,Mamíí." ticho.
,,Už jsou na cestě." přišel nervózní Leo.
,,Taťka mamku podvedl." vyhrkla jsem na něj hned, nechápavě se na mě podíval.
,,Co-cože?" zakoktal. Oba jsme z toho v hajzl. Mamku pomalu ztrácíme a to kvůli němu. Vždy jsem měla taťku raději, ale teď nevím. Mamku jsme mohli ztratit kdybychom došli později a to kvůli němu. Jen kvůli tomu, že si potřeboval zašukat.
,,Je to hajzl." zařvala jsem a hodila další flašku na zem.
,,Sophii." přišel ke mě Leo a objal mě, nečekala bych, že jednou jeho objetí budu potřebovat, ale teď jsem ho vážně potřebovala. Potřebovala jsem jeho objetí jako sůl. Slzy se mi hrnuly z očí, snažila jsem se být silná, ale nejsem taková, jak jsem si myslela. Schovávám se za maskou, ale city stále tam někde uvnitř jsou.
,,Jsi silná, mamka je silná..zvládneme to." zašeptal, věděla jsem, že má pravdu. Mamka je silná, ona tu má ještě být. Popotáhla jsem a podívala se na něj.
,,Díky." pousmála jsem se.

***

Když přijela sanitka, snažili jsme se jim nějak nepřekážet. Ten doktor, co ji ošetřoval nechápa, že se to do ní mohlo vejít. Řekl nám, že má nejspíše otravu krve alkoholem, více nám bohužel neřekl. Vzali ji do sanitky a jeli pryč. Nechali nás tam stát, vystrašené. Ve chvíli, když odjížděla sanitka dojel k našemu domu taxík. S Leem jsme si vyměnily nechápavé pohledy. Z taxíku vysedl náš otec, v rukou držel obří kytici, když myslím obří, tak vážně obří.
,,Proč tu byla sanitka?" hned se zeptal.
,,Kvůli tobě." vyhrkla jsem na něj. ,,Jsi hajzl!"
,,Jak to se mnou mluvíš?" nechápavě se na mě podíval.
,,Tak jak si zasloužíš." prskla jsem na něj.
,,Sophie chce říct.." promluvil Leo, který zněl trochu klidněji, i když se mu hlas klepal. ,,Chce jen říct, že kdyby jsi ji nepodvedl sanitka by mamka neodvezla." viděla jsem v jeho očích slzy, které držel.
,,Co se ji stalo?" všimla jsem si, že z toho byl dost špatný..
,,Pojď za mnou." ukázal na něj Leo, já jsem raději mlčela, protože bych mu neřekla nic pěkného. Úplně to ve mě vřelo a chtělo se mi křičet. Ten hajzl jeden. Šla jsem za nimi.
,,Co se tu stalo?" zhrozil se taťka, snad ho tak můžu ještě nazývat.
,,To ty..." chtěla jsem ještě pokračovat, ale Leo mi naštěstí skočil do řeči.
,,To vše vypila mamka, má nejspíše otravu krve, proto ji vezli do nemocnice." vysvětlil mu.
,,Musím za ní." chtěl se už rozběhnout, ale já mu vkročila do cesty.
,,To není dobrý nápad." zkřížila jsem ruce na prsou.
,,Jak to jen můžeš říct?" nechápavě se na mě díval. Možná jsem jeho princezna, ale teď u mě skončil.
,,Jak to jen můžu říct? Myslíš, že tě chce vidět? Myslíš, že chce vidět někoho, kdo ji podvedl, protože se mu postavil pták? Myslíš, že chce vidět někoho kvůli, kterému málem ztratila život? Já myslím, že tě vidět nechce. Promluv si s ní až bude v pohodě, ale teď ne." konečně jsem měla příležitost mu vše říct. Byla jsem tak vytočená.
,,Máš pravdu." přikývl a tu kytku hodil na zem. Rozběhl se po schodech...nejspíše běžel do ložnice.
,,To jsi trochu přiznala." podíval se na mě Leo.
,,Já mu jen řekla, co si myslíš i ty." zvedla jsem tu obří kytku a dala ji do vázy.
,,Měli bychom to tu uklidit." snažila jsem se přijít na jiné myšlenky.

Snad se Vám kapitola líbila. Jsem už úplně vyčerpaná, takže dnes už kapitola nevyjde. Ale zítra určitě ano. Jinak děkuji za Vaši obří podporu, moc si toho vážím. Každý komentář mi moc zlepší náladu a snažím se na všechny odpovídat. Jste úžasní!§
Vaše DennySka :*