Mafia Princess

29. Kapitola

,,Mám tě rád Sophie." zašeptal mi Daniel do ucha. Mým tělem projel neznámý třes, který jsem ještě nikdy nezažila. Chytl mě lehce za ruku a propletl se mnou ruce. Byl to tak krásný pocit, zabořila jsem hlavu do jeho hrudě. Ucítila jsem, jak zabořil hlavu do mých vlasů a zhluboka se nadechl.
,,Já tebe taky." zašeptala jsem a zvedla hlavu. Prsty mi podepřel hlavu a naše rty se začaly přibližovat. Začala jsem zavírat oči, byla jsem hrozně nervózní a celá se třásla. Je toto touha a nebo láska? Pro mě obojí. Najednou se naše rty spojily, měl je hrozně jemné a celý polibek byl procítěný. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli, abychom se mohli nadechnout.
,,Sophie..:" promluvil na mě.

Najednou jsem začala otvírat oči. Vše to byl jen sen. Proč se mi zdálo o Danielovi? Proč zrovna o něm? Když jsem se podívala na svou ruku, Daniel ji stále držel. Třeba to byla příčina toho snu. Podívala jsem se na něj, zůstal tu u mě celou noc a spal na té nepohodlné židličce.
,,Daniely." zašeptala jsem a on se začal probírat.
,,Děje se něco?" zeptal se hned, když mu došlo, kdo na něj mluví.
,,Ne, ale měl by jsi se jít domů pořádně vyspat." usmála jsem se na něj. Vypadal, tak roztomile, když byl celý rozespalý.
,,Jsi si jistá?" zeptal se, jak kdybych to bez něj nepřežila. S obřím úsměvem jsem přikývla, byla jsem mu za všechno vděčná, musím mu dopřát aspoň pořádný spánek. Pomalu se začal zvedat ze židle, šlo poznat, že potřebuje spánek.
,,Kdyby jsi něco potřebovala, tak mi zavolej." informoval mě. Aspoň někdo o mě má zájem, na rozdíl od mých rodičů, kteří se starají jen o rozvod.
,,Moc děkuji." mile jsem se na něj usmála. Oblékl si koženou bundu a rozloučil se se mnou. Když odešel, přišla jsem si najednou hrozně samotná. Vzala jsem do ruky telefon. Zkusím obnovit staré vztahy.
,,Ahoj Evelin." napsala jsem osobě, která pro mě byla dříve hrozně blízká.
,,Ahoj Sophie, doufala jsem, že napíšeš. Hrozně jsi mi chyběla." toto jsem nečekala, nečekala jsem, že mi odepíše. A vůbec jsem nečekala, že napíše něco takového, Ona čekala celou dobu až jí napíši.
,,Jsem tak ráda, že tě zase mám." musela jsem napsat dojemnou zprávu.
,,Nechceš zajít do naší oblíbené kavárny?" jindy bych napsala, že ano, ale bohužel.. Teď to zrovna nešlo.
,,Ležím zrovna v nemocnici, takže si můžu dovolit jen nemocniční kávu." odepsala jsem hned.
,,V jaké nemocnici ležíš?" tak toto je dost blbá otázka. Vlastně Evelin je blondýna, odpouštím ji.
,,V jaké asi?"
,,Promiň, dost blbá otázka. Jdu se nachystat a jedu za tebou." po tak dlouhé době uvikdím Evelin. To snad není ani možné.
,,Druhé patro, oddělení "JIP", třetí pokoj." napsala jsem ještě rychle. Myslím, že teď budu muset s prvadou ven. Dnešek bude ještě velmi zajímavý.

Vůbec bych nečekala, že si přes týden najdu čas na psaní. Ale já jsem si ho vážně našla, mám z toho obrovskou radost. Doufám, že se Vám bude tato kapitola líbit, a že mi zase napíšete něco milého do komentářu. Nebo do zpráv.
Vaše DennnySka :*