Tento příběh je něco jako pokračování Zajatkyně Mafie. Jenže je psaný z pohledu Sophie, dcery Mii a Petera.
Snad se Vám bude líbit stejně jako Zajatkyně Mafie.
Nejlepší umístění: 2.místo v Teen Fikci, 20.3. 2016
1.místo v Teen Fikci 27.6. 2016
Celou cestu jsem přemýšlel nad Kalifornií, budeme tam společně se Sophií. Vím, že ona to to bere více pracovně, ale já doufám, že se mezi námi něco stane. Něco uvnitř jí je jiného, je jiná než všechny holky. A to mě na ní děsně přitahuje a zároveň i vzrušuje. Dokonce se v její přítomnosti dokáži uvolnit a mluvit s ní upřímně.
Pomalu jsem přijížděl k jejímu domu, uviděl jsem postavu stojící u hlavního vchodu, to bude určitě Sophie.
Ano, je to ona. S úsměvem jsem vystoupil z auta, abych ji pomohl s kufrem. Zatímco jsem dával kufr do auta, Sophie se posadila. Během chvíle jsem se k ní připojil, konečně jsem ji byl zase na blízku.
Všiml jsem si, že mi do navigace naťukala adresu té její kamarádky. Evelin se myslím jmenuje.
,,Díky." usmál jsem se na ni, snažím se být milý, i když ona taková vždy není. Třeba to s tím polibkem..
,,Nemáš zač." mrkla na mě a nasadila si sluneční brýle, které ji velmi slušely. Byl jsem z ní unešený, je tak krásná.
,,Těšíš se?" přerušil jsem to trapné ticho, které mezi námi nastalo. Někdy je to ticho vzrušující, ale momentálně ji nemohu obdivovat a dívat se do těch jejich oříškových očí. Nyní se musím soustředit na cestu.
,,A jo těším se." prohodila ledabyle. Myslím si, že má trochu obavy se setkání s otcem, ale nedává to na sobě znát. Vždy se snaží být tak statečná. A jde jí to.
,,Já taky a moc." nemohl jsem si odpustit úsměv, jelikož jsem si hned představil, že s ní budu nějaký čas. Mohu na ní udělat dojem.
Když jsme dojeli před dům její kamarádky, oba jsme vystoupili.
,,Ahoj, já jsem Evelin, nejlepší kamarádka Sophie." vrhla se mi kolem krku nějaká barbína.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,A-ahoj." vykoktal jsem ze sebe. ,,Jsem Daniel." představil jsem se, aby se neřeklo.
,,Jo, já vím." zazubila se na mě. Byla úplně odlišná než Sophie, jak tyto dvě mohou být kamarádky. Prohlédl jsem se je vedle sebe.
Na jedné straně stále Sophie, s postavou modelky, vlasy svázané do culíku, který ji náramně slušel. Na sobě měla krásné červené šaty, ve kterých vypadala jako bohyně. Prostě taková obyčejná holka, která je ve skutečnosti poklad.
No a vedle ní stála vychrtlá barbína, celá v růžovém s tunou makeupu. No, prostě hrůza, zajímalo by mě jestli ji uvidím někdy nenamalovanou.
Nechce se mi věřit tomu, že tyto dvě jsou vážně kamarádky.
Raději jsem vzal ten její růžový kufr a dal ho do auta. Holky se mezitím posadily.
,,Já se tak těším." zapištěla Evelin, jakmile se rozjelo auto. No tak to bude zajímavé.
,,My taky." zasmála se Sophie, její hlas byl krásný podle toho pisklavého hlasu té barbínky.
,,Jste tak sladký, nechápu, že jste jen kamarádi." podotkla hned. Ta holka je praštěná, nedodává ji Sophie kokain, protože nikdo nemůže být tak moc pošahaný. Toto nemůže být ani člověk.
Snad se Vám kapitola z pohledu Daniela líbila. Děkuji za neustálou podporu, kterou z vaší strany mám, dělá mi to obrovskou radost. Neustále čtete i Zajatkyni, což je neskutečné. Děkuji!! Vaše DennySka :*
