Mafia Princess

25. Kapitola

Přecházím z místa na místo a čekám až dorazí Daniel, abychom mohli začít.
,,Kde je?" myšlenka, která se mi honí už pět minut hlavou. To neumí chodit včas, jsem hrozně nervózní a on mi to moc neulehčuje.
,,Tak začneme bez něj." promluvím během chvilky, to čekání mě už nebaví. V tu chvíli se otevřely dveře a v nich stál Daniel s bezstarostným úsměvem na tváři. Hodila jsem po něm vražedný pohled, ale nechtěla to teď řešit.
,,Takže.." promluvila jsem a tím na sebe strhla pozornost. ,,Můj plán vypadá nějak tak. Dojedeme na místo určení, kufřík se zbožím předám já, vy mi budete krýt záda." chtěla jsem pokračovat, ale v místnosti začal hrozný šum.
,,Ty jsi se zbláznila Sophie." promluvil Daniel a všichni začali přikyvovat. ,,Jsi šéfová, nemůžeš se pouštět do tak riskantních akcích jakou jsou tyto." začal rozhazovat rukama kolem sebe.
,,Ale ano můžu." řekla jsem naprosto klidným hlasem.
,,Pokud tam půjdeš, tak jdu já s tebou." promluvil, nechtěla jsem, aby šel se mnou, jelikož to zvládnu sama, ale všimla jsem si, že nemám na výběr.
,,Takže já a Daniel předáme zboží." řekla jsem otráveným hlasem. Slyšela jsem, jak se Daniel uchechtnul, to mu nedaruju.
,,Vy nám budete krýt záda, Daniel mi říkal, že už všichni víte, co máte dělat, a tak že vás nemám poučovat. Pokud je to někdo, kdo neví, co má dělat, ať se postaví." samozřejmě všichni zůstali sedět, proč jsem se vůbec namáhala?!
,,Zbraň." vzpomněla jsem si.
,,Kde si mám vyzvednout zbraň?" zeptala jsem se a rozhlédla se po všech.
,,Vzal jsem vám jednu." postavil se jeden z mužů a pomohl mi ji dát kolem pasu. Najednou mě tlačila zbraň do zad, nic příjemného to nebylo, ale tak co mám dělat.
,,Každý máme u sebe ještě nějakou zbraň, kdyby něco." pokračoval a podal mi nožík.
,,Můžete si ho omotat kolem stehna, tam ho nikdo nenajde." mrkl na mě. Celkem dobrý nápad, lehce jsem si vyhrnula šaty a cítila pohledy všech na sobě. Chlapi! Omotala jsem si pásek s nožíkem kolem stehna a pořádně ho utáhla. Šaty jsem si zase stáhla dole a rozhlédla se kolem sebe. Všichni najednou dělali, jako by se na mě nedívali a rozhlíželi se kolem sebe.
,,Tak co chlapci, jste připraveni?" zeptala jsem se s úsměvem na tváři a všichni přikývli. Byla jsem ráda, že mám pod sebou, tak skvělé a spolehlivé chlapce.
,,Daniely, kde jsi byl?" zeptala jsem se ho a to před všema. Přišlo mi, že ho má otázka překvapila.
,,Něco jsem si vyřizoval." prohrábl si vlasy a pohledem uhnul. Vím, že mi lže. Ale co přede mnou tají?
,,Ať se to příště neopakuje." napomenula jsem ho a on jen sklopil  hlavu. Asi jsem ho teď před všemi ponížila, ale prostě nikdo mi nebude chodit pozdě.

Snad se Vám tato kapitola líbila. Těšíte se na akci? Už se k ní blížíme a já Vás pořád napínám. V příští kapitole se, ale akce už dočkáte. Snad Vás nezklame.
Vaše DennySka :*