Mafia Princess

27. Kapitola

Držela jsem se za břicho, ze kterého mi silně tekla krev. Já krvácím, všude kolem mě se to začalo hemžit muži v oblecích, slyšela jsem jen výstřely, které mě neustále zněly v uších. Najednou se mi vše začalo mlžit a já upadávala do bezvědomí.
,,Daniely!" myslela jsem, že jsem zařvala, ale ve skutečnosti jsem to jen zašeptala.

Najednou jsem se probrala, rychle jsem otevřela oči. Spatřila jsem jen přístroje, která nade mnou blikaly. Kde to jsem? Rychle jsem se rozhlédla po místnosti... Nemocnice?!
,,Dobrý den." přiběhla ke mně sestřička. Zmateně jsem se na ní dívala.
,,Jak se cítíte?" hned se mě zeptala. Jak bych se měla cítit?
,,Dobře." bohužel jsem zjistila, že hned po tom, co promluvím, mě začne bolet břicho. Sykla jsem bolestí a automaticky se za něj chytla.
,,Jste čerstvě po operaci, ale za chvíli to bude dobré." mile se na mě usmála. Jaká operace?
,,Co tu dělám?" podívala jsem se na ni.
,,Byla jsem postřelena do břicha." informovala mě. Takže to nebyl jen sen. Byla to pravda. A kde je Daniel?
,,Nevíte, kde je Daniel?" zeptala jsem se sestřičky.
,,Pokud je to ten muž, kterého škrábla kulka do ramene a neustále za vámi chodil. Vlastně určitě za chvíli dojde šel si pro pití. No, tak ten je v pořádku, jen jsme ho ošetřili." takže Daniel to skoro vůbec neschytl, jen já.
,,Jo a za chvíli je zde doktor, ten vám určitě řekne víc." s těmito slovy mě opustila.
Ležela jsem na nemocniční posteli a čekala. Na koho čekám víc? Na doktora a nebo Daniela? Najednou se otevřely dveře a v nich stál Daniel. Ruku měl obvázanou, ale jinak působil pohodově.
,,Sophie." usmál se na mě zářivým úsměvem.
,,Daniely." byla jsem tak moc ráda, že ho vidím. Hned se posadil k mé posteli.
,,Chápeš to? Já tě šla zachránit a dopadla jsem hůř než ty." zasmála jsem se, ale to jsem dělat neměla. V tu chvíli mě břicho rozbolelo ještě bíc.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě. Jen jsem přikývla a čekala, co mi řekne.
,,Já jsem byl v pořádku, ty jsi ke mně přišla a hned tě zasáhli. Nevím, co tě to napadlo." poklepal si na čelo.
,,A máme ty peníze?" zeptala jsem se ho. Kufřík jsem v rukou držela naposledy já, takže mě zajímá, co se s nimi stalo.
,,Jo, vše jsme zvládli. Jednoho z těch hajzlů se povedlo zlikvidovat." řekl radostně. Měla jsem z toho obrovskou radost. Jelikož vše mohlo dopadnout hůř.
,,Naštěstí jsem to schytla jen já." řekla jsem ze značnou úlevou v hlase.
,,Naštěstí?" skoro zařval, pak se ale ztišil. ,,Ty jsi blázen Sophie." nevěřícně na mě hleděl.
,,Pane, mohl by jste nám enchat se slečnou Palmerovou chvíli soukromí." vyrušil nás doktor, který nejspíše právě přišel. Daniel jen přikývl a odešel.
,,Já jsem váš ošetřující lékař, Collins." podal mi ruku a posadil se na židli, kde před chvílí seděl Daniel.
,,Půjdu rovnou k věci." spustil a já hend souhlasně přikývla. ,,Byla jste postřelena přesněji do podbříšku a zasáhlo to vaše vaječníky." v tu chvíli jsem zůstala v šoku a nevěřícně na něj hleděla. ,,Bohužel s tím jsme už nemohli nic udělat, takže jste neplodná. Všimla by jste si toho určitě sama, jelikož by sjte neměla už menstruaci."
Já jsem neplodná? Cože? Neee...

Snad se Vám tato kapitola líbila. Co na to říkáte?
Jinak děkuji za Vaše komentáře, za všechny votes a hlavně za ty velmi pěkné zprávy, které mi od Vás chodí. Spousta z Vás mi píše, abych se podívala na jejich příběhy. Všechny si přidávám do knihovny, a když si najdu čas, tak se na ně podívám..
Za vše ještě jednou moc děkuji.
Vaše DennySka :*