Mafia Princess

57. Kapitola

Alfréd kousek ode mě sedí na zemi opřený o sloup a spí. Skvělé, teď bych měla příležitost se dostat pryč, ale nemám tu nic. Ve filmech je to tak jednoduché...

Jediné co tu mám je mobil. No jasně, mobil..

,,Danieli, tady Sophie." zašeptala jsem a doufala, že tam Daniel je a slyší mě. Škoda, že já nemůžu slyšet ho.

,,Doufám, že tam jsi. Prosím, dostaň mě odtud, nechci umřít." můj hlas zněl tak zoufale..

Po chvíli na mě taky přišla únava a usnula jsem. Věřte mi, ale spát na židli je hrozně nepohodlné.

,,Vstávej ty malé děvko!!" probudil mě hrozný křik. Rychle jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Bella se blížila rychlou chůzí ke mně a za ní kráčel i Josh. Nevěděla jsem, co mám čekat, ale začínala jsem se bát o svůj život. Po tom co mi vše řekl Alfréd.

,,Nějak ti došly slova." lehce se pousmála, jak kdyby právě zvítězila nějaký boj.

,,Toho se neboj, já mám slov dost." rychle jsem něco řekla, i když mi došlo, že to byl naprostý nesmysl, ale zrovna Bella si toho vůbec nevšimla. 

,,Už ses rozhodla jakou smrt si přeješ?" zazubila se pomalu před mým obličejem.

,,Je mi to fuk, hlavně ať u toho nevidím tebe." snažila jsem se znít, že je vše v pohodě.

,,To jsem ráda, že je ti to fuk." kývla na Joshe, který pomalým krokem začal jít směrem ke mně. Polkla jsem na sucho, protože jsem se vážně začínala bát, ale nechtěla jsem to na sobě nechat znát. I když bych nejraději křičela, snažila se dostat pryč, bečela a nevím, co všechno..

,,Zlato, je to opravdu nutné?" ptal se Josh, šlo poznat, že on není jak Bella. A Bella taky není to, na co si hraje. Chtějí unášet, vyhrožovat, mstít se, zabíjet, ale nejsou mafiáni. Neumí to..

,,Joshi, kurva, dělej, nemáme na to celý den." pomalu na něj řvala. Jak s ní může chtít dobrovolně žít? A její děti.. Chudáci. Ale proč se nad tím zamýšlím? Měla bych hlavně přemýšlet, jak se dostanu odsud. Nemám žádný ostrý předmět, abych rozřezala lana, toto prostě není akční film. Proč se zde nemůže objevit nějaký superhrdina? Nad touto představou jsem se musela pousmát.

,,Přijde ti něco k smíchu?" zasyčela Bella. Někdo je tu nervózní, co ji trochu vyprovokovat, může to být risk, ale může mi to taky pomoci.

,,Proč mě nezabiješ ty?" tázavě jsem nadzvedla obočí, najednou mi oba věnovali pozornost. ,,Ty toužíš po mé smrti." pomalu jsem ji vyzývala k tomu, aby mě zabila, jak kdybych toužila po smrti.

,,Jo, má pravdu. Bello, udělej to ty." dal ji Josh nůž do ruky. Do prdele!

Srdce mi najednou tlouklo jako o závod, zhluboka jsem dýchala, mé oči se soustředily jen na nůž a na Bellu, které se pomalu přibližovala ke mně. 

Ozval se výstřel.

Tak jsem opět zpět s další kapitolou! Sice je to zase tak pozdě, ale bohužel, střední škola není úplně jednoduchá a na psaní si udělat čas je obtížné. Ale i tak jste mě stále podporovali, chodila mi spousta zpráv a komentářů. Hrozně moc si toho vážím. 
Vaše DennySka :*