*Memories*

695 35 2
                                    


Jo ten hlas si asi budu pamatovat do konce života. Byl to hlas mého tehdejšího partnera, do teď nepochopím co jsem na něm vlastně viděla, a proč jsem s ním byla. Asi my je souzený narazit vždycky na nějakého grázla a on byl asi ten největší.

Přitom to všechno bylo na začátku, úplně normální. Myslela jsem si, že to je velká láska a jelikož se o mě chlapy moc nezajímali, šla jsem do toho po hlavě prostě jsem se zabouchla a neviděla a neslyšela co my říkají přátelé a dokonce i lidi které jsem neznala, ale kteří znaly jeho Tomáše. 

Pro mě tehdy existoval jen on, a já si bláznivě myslela, že i já jsem pro něj ta jediná. Jenže bohužel nebyla. Klapalo to asi rok, ale pak jeho zájem začal upadat. A já se postupem času dozvídala o jeho úletech. A že jich nebylo málo. Pak byl najednou bez práce a všechno jsem táhla já. A pak přišel ten osudný den. 

Flashback

Přišla jsem domů z práce a byla utahaná, těšila jsem se na vanu a postel. Když jsem vešla do bytu první co bylo, že jsem si všimla, že Tomáš není doma sám. V předsíni jsem si nechala věci a šla do obývacího pokoje a nestačila se divit. Bylo tam s Tomášem asi pět chlapů a nějaký dvě mladý holky. Všichni se na mě otočily, když jsem vešla a okamžitě ztichly. Tomáš se na mě podíval takovým divným pohledem a já si uvědomila podle jeho očí, že je zřejmě opilý, ale taky něčím sjetý.

 Vstal z gauče a pomalu se blížil ke mě. Chtěla jsem se otočit a co nejrychleji utéct, protože jsem dostala šílený strach ty chlapy vypadaly dost nebezpečně a hlavně on vypadal, že by mi mohl dost nehezky ublížit. Ale už jsem to nestihla. Tomáš mě chytil pevně za ruku a z velkou silou mě na sebe strhnl. Nestačila jsem ani zareagovat chytil mě za krk a hrubě se přisál na mé rty. Nechtěla jsem se s ním líbat, ani nic jiného, tak jsem se snažila bránit, ale marně byl silnější. Svojí snahou jsem akorát vyvolala pobavení a smích u ostatních v místnosti.

Jeho polibky byli čím dál tím drsnější a mě problesklo hlavou, že tohle asi nedopadne dobře. Snažila jsem se ho od sebe odstrčit a sebrala svoje poslední zbytky sil a opřela se mu rukama o hrudník, ale ani to s ním nehnulo. Pomalu jsem ztrácela vzduch, nemohla jsem dýchat a před očima se mi dělaly mžitky. 

A pak když už jsem si myslela, že ztratím vědomí mě přestal líbat, a já se mohla konečně nadechnout. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale on mě stále pevně držel a najednou ani jsem to nezaregistrovala, jsem ucítila velkou ránu na mé tváři. Dal mi opravdu silnou facku a já se málem skácela k zemi, kdyby mě pořád nedržel. Hlava mi z té rány třeštila a cítila jsem na jazyku krev.

On se jen začal smát a ostatní se k němu přidaly. Než jsem se nadála, hrubě do mě strčil a tentokrát jsem opravdu tvrdě přistála na zemi a uhodila se silně do hlavy. Pak se kolem mě rozprostřela milosrdná tma.

End flashback


Tak jo 4 část za mnou, snad to není tak zlý...

Díky za coment and votes ♥♥♥

IT TAKES ONLY COURAGE *Niall Horan*Kde žijí příběhy. Začni objevovat