IT TAKES ONLY COURAGE *Niall Horan*

Nathalii

Z pohledu Nialla:

Tak je to tu den koncertu. Jeden s posledních, kdy nás bude 5. V Manile už budeme vystupovat bez Zayna. Byl to šok, když nám to Modest oznámil, ale nikdo z nás s tím nic nezmůže. Je to jeho rozhodnutí, i když mi bude hodně chybět. Za těch pět let co jsme spolu, jsme jako bráchové. Hodně jsme toho spolu zažily, a když mi bylo nejhůř, byl to právě Zayn kdo mě dokázal nejvíc podržet. Nezbývá mi nic jiného než mu přát hodně štěstí a nechat ho jít.

Málem jsme se nedostaly ven z hotelu, všude jsou fanoušci a moře fotografů. Jako vždy je to bláznivé, ale pohled na ty lidi co nás podporují a bez kterých bychom tu vlastně dnes nebyli mě těší. Právě jsme dojely na stadion, kde budeme vystupovat, venku je děsný vedro. Snad to dneska přežijeme ve zdraví a ne jako minule, když Liam zkolaboval z nedostatku tekutin i přesto, že do sebe i na sebe lil litry vody.

Harry samozřejmě okamžitě hned někam zmizel, to je mu podobné. Paul se začal okamžitě rozčilovat, ale nebylo mu to nic platné.

Najednou mě z mého přemýšlení vytrhne Louisův hlas. „Země volá Nialla, hej brácho jsi myšlenkami úplně mimo" zasměje se a drcne mě do ramene. „Uf co jo co jsi chtěl" otočím se na něj zmateně. „Už po druhé se tě ptám, jestli jdeš s námi najít Harryho a ty ani nevnímáš" odpoví mi Louis.

„Jo jasně jdu s vámi" přitakám a následuji je do haly, kde snad doufám bude příjemněji než tady venku. Harry má ve zvyku se s každým ještě před koncertem pozdravit, je to jeho zvyk a skoro pokaždé ho najdeme nejdřív v jídelně, kde bývá nejvíc lidí. A není tomu ani dnes jinak.

Když vejdeme do jídelny, chvilku se rozhlížím a pak ho uvidím. Stojí u jednoho zadního stolu a drží za ruku nějakou dívku. Na první pohled je poznat, že je z něj trochu vykolejená. Ještě jsem jí tady neviděl. Má skoro bych řekl bláznivě obarvené vlasy a to jí odlišuje od ostatních tady. Najednou se podívá naším směrem.

Svým pohledem putuje od jednoho k druhému až ho ukotví na mě. Po těle mi projede divný pocit, ale není nepříjemný takové mrazení, nic podobného jsem ještě nezažil. Zayn, který stojí vedle mě mě chytne za loket a táhne mě za nimi. Po cestě se zdravíme z pár lidmi. Louis objímá Lottie a zdraví chlapy s ochranky.

Já ale stále tažen Zaynem mířím přímo k Harrymu a neznáme dívce, ke které jako bych byl přitahován magnetem. Její oči jsou stále upřeny na mě a já, když dojdu ke stolu zjišťuji, že mají neuvěřitelnou hnědou barvu, nedá se popsaná sám jsem takovou barvu ještě neviděl. Teplá čokoládová, skoro sametová. Přistihnu se, jak si jí prohlížím a proto se radši obrátím na Harryho, do kterého hned začali hučet kluci jeden přes druhého, kam zase zmizel.

Harry, ale kouká střídavě na mě a střídavě na tu dívku a potutelně se usmívá. Než stačí provést nějakou blbost otočím se k němu, „Hej bro kdo je ta kráska, že bys nás představil" nadhodím a stočím pohled opět na ní. Stačím si všimnout, jak se začervenala asi při slově kráska, zřejmě to moc často neslýchá.

Harry nás všechny představí a já konečně zjišťuji její jméno. Nathalii krásné jméno a dokonale se k ní hodí. Všichni si s ní podají ruku, já až naposledy. Když uchopím její dlaň do té své, ucítím její pevný stisk, ale taky podivné mravenčení jako když vámi projede elektřina. Je to divný pocit. Když se naše ruce rozpojí, všimnu si jejího zamyšleného pohledu, asi to také cítila, ale nejsem si jistý.