IT TAKES ONLY COURAGE *Niall Horan*

* Betrayed trust *

Tak lidičky už je to tu předposlední kapitola. Poslední bude jen takové zakončení, aby jste se měli na co těšit. Druhá série už se rýsuje, jen musím ještě dát dohromady název, jelikož mě nic moc nenapadá. Tak snad se vám to bude líbit. *Nat*

„Liame ale já to prostě musím řešit, sakra nechala jsem vás tam na pár hodin samotný, a stane se tohle. Jak mám takovou věc jen tak přejít. Tobě připadá, že to mám jen tak nechat být" nechtěla jsem být hnusná, ale jinak to nešlo. Ty věci už nabraly moc velký spád. Měli jsme týden do koncertů v O2 aréně a já teď měla plnou hlavu starostí. Ostatní seděli kolem mě a ani jeden včetně Nialla, kterého se to týkalo nejvíc mi k tomu neměl co říct.

A právě to mě štvalo nejvíc. Musela jsem se to dozvědět od bráchy z bulváru s novin a internetu. Oni mi nebyli schopní ani říct do očí co se stalo. A teď máme na krku docela velký problém. „Harry alespoň ty jsi měl mít tolik soudnosti a dát na něj pozor když jste mi to slíbily, alespoň ty" podívám se na dotyčného, který radši uhne pohledem. Jasně takže to zase budu žehlit já.

Aby jste byli v obraze. Možná se vám to pak bude zdát jako prkotina, ale bohužel pro někoho jako já a kluci je to docela problém. Obzvlášť pokud se to rozmázne v novinách, a týká se to mě a člověka se kterým jsem zasnoubená. Oslava Niallových narozenin se nakonec konala včera ve Funky Buddha. Byla to pořádná oslava. Byli tam i Niallova rodina (tedy jen táta a bratr s manželkou, Maura onemocněla, takže nemohla přijet) známí prostě všichni kdo se tam vešel.

Jenže se to trochu více rozjelo a já už pak byla trochu mimo, tak jsme nechali kluky, aby slavily a jela jsem domů dřív spolu s Bobbym, a holkama. No bohužel se všechno semlelo trochu jinak, než jsme počítali a to díky kamarádce Gemmy (Harryho sestry), která se ukázala jako bohužel můj hater. Což nikdo netušil a hlavně Niall je její oblíbenec, ale až moc takže se rozhodla, že se mi pomstí což se jí  povedlo. 

Nenávidí mě protože mě miluje někdo koho ona bezmezně obdivuje. Mohla jsem s tím počítat. Jenže kdo mohl vědět že nebezpečí je tak moc blízko. Gemma je z toho špatná do teď protože to byla ona kdo jí dostal do klubu. Ale kdo to mohl vědět.

No když jsem odjela, nechala jsem tedy kluky v klubu, aby si to pořádně užily (tedy hlavně Niall) a Harry který byl neočekávaně asi jediný skoro střízlivý (ale jak se ukázalo ne nadlouho) měl dát na něho pozor. No nevím jestli mě vnímal i Louis a Liam když jsem odjížděla, ale to už je jedno. Ztratily Nialla s dohledu a už tomu nedokázaly zabránit.

Niall to přehnal s pitím takže nebyl úplně při smyslech, ale dost na to aby reagoval když se na něj prostě vrhla, že se chce vyfotit, no jak myslíte že to dopadlo. Niall se bohužel nebránil (alkohol dělá své), jak jsem se snažila poznat s toho videa co kolovalo na internetu byli někde v chodbě, zřejmě u toalet a ten dotyčný kdo to natáčel měl docela dobrý rozhled, protože v tu chvíli tam skoro nikdo nebyl a kdo tam byl tak byl namol a věcí kolem si moc nevšímal.

Pak už tam byl jen Harry jak se je snaží dostat od sebe pryč a pak z ničeho nic Paul a kluci. Jo dobrý. toho že to někdo natáčí si bohužel nikdo nevšiml. A oni si mysleli, že mi to zamlčí, všichni čtyři. Já vím byl opilý, ale toho neomlouvá, protože všechno se dá řešit dokud to jde, ale on mi to chtěl prostě ututlat. Proto jsem nasraná a to doslova. Paul a Modest má plný ruce práce a všichni teď koukají jen na mě. Kdyby nebylo toho videa a fotek a bráchy nikdy bych se to asi nedozvěděla. Ale vím to a nevím jestli je to dobře nebo špatně. Mám v hlavě děsný zmatek.

Celá rodina mi volá, všichni mě pořád bombardují zprávami, voláním. Noviny otravují a já se ještě neprobrala pořádně z té *novinky*. Přišlo to když už jsme byli všichni u nás v kuchyni a já koukal na ty čtyři jak se snaží dostat z kocoviny, ale nevěděla jsem ještě co se vlastně stalo. Všichni dělali jakoby nic, dokonce ani Paul mi nezavolal mi pak kolovalo hlavou (no měl hodně práce ten průšvih trochu urovnat jak jsem se dozvěděla) takže ten je v tom nevinně. Ale oni ne.

Musím od něj pryč, vyčistit si hlavu. Cítila jsem na sobě jejich pohledy když jsem se oblékala a psala Jackovi aby na mě čekal s autem před domem. Chtěla jsem mít chvilku soukromí, nechat si všechno rozležet v hlavě.

Ne já vím že ona jen využila situace, která se jí naskytla a já jí ještě nahrála do karet, spíš mě na tom všem štve, že mi to nebyl Niall schopný říct do očí hned. I když byl hodně opilý, mohl se alespoň bránit, ale on to neuděl a jen jí ten polibek a to všechno vracel. Kdyby tam nepřišel Harry nechci si domyslet v co by se to zvrhlo. Sakra jsme zasnoubení sotva měsíc a už se stane tohle, honí se mi v hlavě všechny ty myšlenky, když se na něj podívám, jak tam stojí a dívá se na mě tím svým modrým pohledem. Kluci stojí opodál a sledují nás.

Dokázala bych mu odpustit všechno, ale tohle si musím nechat rozležet v hlavě. Musím mít prostor, všechno to vstřebat. Připadá mi to jako z nějakého filmu, hodně špatného filmu.

„Nathalii já.." ozve se Niall a já vidím jak se mu lesknou oči „Já se omlouvám, vím že to teď právě asi nepůjde, ale odpusť mi prosím. Miluji tě a tohle jsem opravdu nechtěl. Nepamatuji si moc jak se to stalo, to až to video. Já prosím neodcházej, nemůžu být bez tebe. Prosím Nat."

Hlas se mu zlomí a první slzy si pomalu razí cestu po jeho tvářích. Trhá mi to srdce, když ho tam tak vidím a všimnu si Harryho, který chce něco říct a Louis ho zarazí. Já zavrtím hlavou, aby byl radši ticho, tohle si musíme vyřešit my dva (i když oni na tom mají také podíl) dávám signál Liamovi očima a on je odvádí do kuchyně.

Já a Niall. Stojí a čeká na mojí reakci, a moje srdce je právě teď rozpolcené na dvě poloviny jedna by chtěla obejmout toho modrookého Ira a říct mu že je vše v pořádku ale ta je až moc zamilovaná a vidí vše přes růžové brýle. Druhá půlka to je ta která se na to vše dívá realisticky a říká mi, abych si udržela odstup. Ano odstup, potřebuji si to vše rozmyslet.

Tak moc mě bolí ta představa, ale musím. Podívám se na svůj prstýnek a pak svůj pohled obrátím zpět k muži, kterého tak miluji, ale právě teď mu nemůžu odpustit.

„Promiň Nialle, ale teď to opravdu nejde. Ne dnes, ne teď. Musím být sama, musím si to nechat všechno projít hlavou. Jsem tolerantní lásko, ale některé věci nejde přejít jen tak. Dej mi čas. Vím že to bulvár rozmázne ale nejde to jinak. Budu do koncertů v naší společné vile, potřebuju klid a prostor. Promiň Nialle miluji tě  a myslím že se to nikdy nezmění, ale momentálně chci být sama. Potřebuji být sama" dopovím co mám na srdci a cítím v očích ty nenáviděné slzy. Rychle se otáčím a otvírám dveře.

Moje srdce se právě teď tříští, když ho tam nechávám stát a slyším už jen jak  vykřikne mé jméno, když za sebou zavřu dveře a odcházím... odcházím od člověka kterého tolik miluji.

Tak jo. Je to tu, doufám jen že mě nezabijete ☻musela jsem. Aneb jak mi napsala terezavavrova musím dostát svému jménu *královna dramatu* (ne vážně jsem prostě prdlá od přírody) a musím tomu dodat dramatičnost. O to více se budete těšit na další sérii. Nebo ne?. Takže díky za vaší přízeň komenty a hvězdičky, ve které jsme na začátku tohoto příběhu ani nedoufala. Jste moje hvězdy všichni.♥♥♥

With love...♥♥♥

Nathalii...