IT TAKES ONLY COURAGE *Niall Horan*

* Concert *

A je to tu. Snažím se úplně soustředit na začátek koncertu. Zbývá pět minut do začátku a na velkých obrazovkách právě dobíhá intro a kluci jsou už připraveni na plošině nad pódiem. Dozněly poslední tóny intra a ozval se prvotní ohňostroj, zvedá se panel a kluci vycházejí na stage.  Ozve se ohlušující jekot a burácení fanoušků. Je to neuvěřitelné zažít to naživo. Ještě, že mám v uších sluchátka a staženy zvuky v pozadí, jinak bych asi byla momentálně úplně hluchá.

Ozvou se první tóny Midnight Memories. Harry zpívá začátek první sloky:

„Straight off the plane to a new hotel"

po té hudba ztichne a ozve se ještě větší jekot. Přidávám Harrymu zvuky pozadí (fanoušky) do odposlechu tak jak jsme se domluvily ještě před začátkem a on nenápadně zvedne ruku na znamení, které pochopím jen já a kluci, že je to ok. Všichni sejdou níž s horní plošiny a rozejdou se podle nacvičené choreografie každý na svou stranu. Já sleduji Nialla s kytarou jak si to míří na střed, všichni čekají. A pak to nastane, Niall hrábne do strun a Harry pokračuje ve zpěvu, kde ustal.

Ihned mu stáhnu pozadí a přidám na mikrofonu, abych to vše vyrovnala. Fanoušci šílí a kluci do toho dávají všechno. Všechno jde tak jak má a já se postupně uvolňuji. Při Little Things my ukápne malá slzička, slyším ji poprvé na živo a při Niallově sólu, když davy šílí, si stáhnu na chvilku všechno kolem a poslouchám jen jeho hlas. No jo je to prostě moje srdcovka.

A je tu Story Of My Life. Na konci písně kluci zajedou na plošinách pod pódium, a mají přestávku zhruba 10 minut. Musíme zkontrolovat mikrofony a kluci se převléknou a Lou a Lottie jim upraví vlasy a make-up pokud je potřeba a samozřejmě si musí taky dojít na záchod jak jinak. A pak už se najednou blíží konec. Celí koncert uběhl tak rychle, že jsem to vlastně ani neregistrovala. Byla jsem pořád v jednom kole.

Best Song Ever je na konci, kluci běhají z jedné strany pódia na druhou a děkují fanouškům za jejich podporu. Zayn dospívá své sólo, když jsou kluci na plošině a pomalu sjíždí dolů. A máme to za sebou. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu (jo dala jsem to, i když s malou pomocí Davida a ostatních, protože to bylo opravdu jiné než zvukovka, ale ano mám to za sebou).

Rychle míříme ke klukům, ostatní jim odebírají mikrofony a já je ukládám na své místo, aby se s nimi nic nestalo. Všichni si navzájem děkují. Nějak nevnímám okolí, protože jsem právě u Nialla a sundavám mu opasek s mini-vysílačkou pro odposlech, takže mě to stojí všechno mé úsilí zůstat v klidu a nešílet, jelikož se ho můžu dotýkat.

Cítím jeho pohled na sobě a trochu se ošiju. Když chci opasek uklidit, najednou se kolem mě sevřou jeho paže a já ztuhnu, protože sem to nečekala a čekám až mě zachvátí panika, která ale kupodivu nepřichází. Nakonec se mé tělo uvolní a já zjišťuju, že jeho obětí ani dotyk mi naprosto nevadí, dokonce se cítím příjemně a v bezpečí.

Opětuji mu objetí a on se ke mně nakloní. „Děkuju Nat, byla jsi skvělá" uslyším u svého ucha jeho hlas a na krku cítím jeho dech. Podél páteře pocítím mrazení. (sakra co to se mnou jen vyvádí) ale v tom naši chvilku v objetí naruší zbylí 4, kteří se k nám v čele s Harrym přiženou.

„Skupinové objetí" zahuláká Harry a všichni se kolem nás semknou. Začínám rychle dýchat, protože tohle je nečekané, ale asi díky tomu že jsem stále u Nialla v náručí mi to tolik nevadí a tak se i usměju, když vidím ty jejich vysmáté a unavené tváře. „Děkujeme ti Nat dnešní koncert se vydařil na jedničku" děkuje mi za všechny Liam jakmile celá ta horda ode mne odstoupí. „Neděkuj jen mě Liame, byla to zásluha všech, ale i tak mě vaše pochvala těší" odpovím a pohladím ho po rameni.

„Je čas vyrazit do hotelu a na letiště kluci" ozve se Paul a tak se kluci rozloučí a míří za ním do mikrobusu. A nás, nás čeká balení a přesun do Bangkoku, kde nás za tři dny čeká další koncert. Máme tři dny na rozložení, převezení a složení stage, zázemí a hlavně nás. Kluci ty letí letadlem, spolu s Lou, Lux, Lotiie a ostatníma holkama. Musí být pořád po ruce, a hlavně kluci mají tiskovku a rozhovory v televizi atd. takže tam musí být v předstihu. My ostatní jedeme v autobusech. Mě budou dělat společnost holky s cateringu, takže alespoň nebudu v tourbuse sama.

Cesta nám bude trvat přes 21 hodin, no bude to dlouhé. Když máme s klukama zabaleno to hlavní z techniky a ozvučení (makali jsem skoro celou noc) odebereme se do autobusů, protože se blíží čas odjezdu. Obejmu je a popřeji klidnou cestu. Já vím budeme v autobusech za sebou a máme telefony, ale stejně bude mi smutno. V autobuse narazím na 4 děvčata asi v mém věku, které pomáhají zajišťovat jídlo. Pozdravím je a navzájem se představíme (opět) už jsme se viděli u jídla, ale je to slušnost  přece jenom budeme spolu skoro celí den a noc v jednom autobuse. Monik, Laura, Sophia a Liz snažím se ty jména zapamatovat.

Po chvilce klábosení zjišťuji, že jsou to asi stejný blázni jako já a že si budeme rozumět. Pak se objeví náš řidič. Je to postarší chlapík s příjemným úsměvem „Ahoj jsem Rod, tuhle cestu strávíme spolu děvčata" pozdraví nás a já si ho hned zamiluju.

Usedá za volant, připoutá se a vysílačkou se spojí s ostatními. Netrvá dlouho a vyrážíme na dlouhou a jak později zjistíme, docela strastiplnou cestu plnou překážek, zdržení ale chvilkami i plnou smíchu a radosti.

Tak milánkové je tu další kapitola, omlouvám se je trochu o ničem, ale pracuji zároveň na druhé povídce MY ANGEL. No a taky po tom maratonu před tím musím trochu zvolnit, takže teď nebudu přidávat tak často. ☺♥

Snad se vám to bude, alespoň trochu líbit. Děkuji za komenty, hvězdičky a samozřejmě, že to čtete a jste mi věrní. Hezky mi to naskakuje, ani jsem v to nedoufala, když jsem přidala první kapitolu. Díky moc. ♥♥♥♥

With love...♥♥♥♥♥

Nathalii...☺☺