IT TAKES ONLY COURAGE *Niall Horan*

* First meeting *

Ráno jsem se kupodivu probudila ještě před zazvoněním budíku. To už se mi opravdu dlouho nestalo, navíc jsem spala celou noc dost tvrdě a bez špatných snů, které jsou u mě dost časté. Asi proto, že jsem byla předešlí den opravdu hodně unavená, tak se můj informacemi přehlcený mozek už na nic nezmohl.

Vypnu tedy zvonění budíku než se rozezní na celí autobus a neochotně se vyhrabu z palandy a jdu si udělat ranní hygienu. Zjišťuji, že nejsem jediné ranní ptáče. Lou už je v kuchyni a něco tam kuchtí, malou nevidím, takže asi ještě spí.

„Dobré ráno" pozdravím Lou a ta se s leknutím otočí. „Ježíš ty jsi mě vylekala Nat" chytne se za srdce."Omlouvám se, to jsem nechtěla" vyhrknu ihned a Lou se začne smát."To nic jen, chodíš jak duch nejsem zvyklá aby byl někdo tak brzo vzhůru spolu se mnou. Jinak i tobě dobré ráno".

„Jdu ze sebe udělat člověka" otočím se ke koupelně a ona jen přikývne a dál se věnuje přípravě zřejmě snídaně. Než za sebou zavřu dveře od koupelny tak se ještě rychle otočí a zeptá se „Nat, já vlastně nevím co piješ jestli kávu nebo čaj včera jsem se tě zapomněla zeptat. Takže kávu nebo čaj?".

„Díky Lou já ráno jedině kávu, rozpustnou jestli tu máš, dva cukry a mléko půl vody a půl hrnku mléka prosím" odpovím a ona se jen usměje.„Jasně máš to mít". Když se trochu zkulturním a vypadám zase jako člověk, jdu za Lou, která už je ve spol. místnosti (dál jen prostě obývák) a na stolku je připravená malá snídaně (nějaké pečivo, müsli, ovoce a nějaké sýr) a hlavně káva.

Na tu jsem se těšila, takže se na ní hned vrhnu, zatím co se skládám naproti Lou na jednu z pohovek. "Tak co jak jsi se vyspala?" ptá se Lou. „Kupodivu dost dobře, včera jsem byla opravdu hodně unavená, takže jsem usnula téměř okamžitě". Z rozhovoru nás vyruší Lux, která se probudila a hledá Lou. Lou si jí vezme na klín a malá se na mě stydlivě podívá a usměje se, když vidí, že se na ni také usmívám. „Dobré ráno, princezno" usměju se na ni. „Dobré ráno teto Nat" odpoví malá a pomalu ke mně přejde a věnuje mi malou pusu na tvář. Je tak roztomilá.

Lou mě pak seznamuje s tím, co se bude dít během dne. Zatím co se probouzejí ostatní děvčata a scházejí se na malou snídani. Každý se dorazí pak ještě v hale v jídelně, kde jsou přichystané švédské stoly. Mě se také žaludek probouzí až kolem půl osmé, což se pomalu blíží, jelikož začínám i přes to malé občerstvení pociťovat hlad.

Jdu se tedy připravit, vzít si vše potřebné protože se mám za chvilku sejít s rukama v hale kde nám započne dnešní maraton před dnešním koncertem. Kluci přijedou kolem desáté a asi v půl jedenácté začne zvuková zkouška. A já si začínám po cestě do haly konečně uvědomovat, že se blíží ten okamžik, na který jsem se tak dlouho těšila a to setkání s pěticí úplně úžasných chlapů (sakra hlavně nezačni slintat okřikne mě podvědomí) jo jasně nádech výdech Nat okřiknu se v duchu, začínáš se chovat jak blázen.

David s Petrem už na mě čekají pozdravím je oba a dám jim pusu na tvář. Kolem nás procházejí lidé a já se mám pořád s kým seznamovat. Ještě že máme všichni ID, protože tolika jmen nemám šanci si zapamatovat. Jdeme společně do haly podívat se na už postavenou stage abychom zkontrolovaly zda je vše pořádku.