IT TAKES ONLY COURAGE *Niall Horan*

* A new challenge *

tuhle kapitolu věnuji terezavavrova ♥ doufám, že budeš spokojená ☻

 A SAKRA....

Tak teď opravdu nevím, jestli se mám bát. Sednu si tedy naproti němu na gauč a očekávám co z toho všeho vzejde. „Víš, já se po cestě domů, stavil na skok v Londýně" začne opatrně Petr, když nijak nereaguji, a jen na něj dál zaujatě koukám pokračuje „Přesněji řečeno jsem tam byl pozvaný, za Davidem (jeho starší bratr)"opět zmlkne a podívá se na mě.

„Bože Petře, leze to s tebe jak s chlupatý deky" poznamenám směrem k němu „Já vím kdo je David, ale už chci konečně vědět co je to za překvapení a co s tím má co do činění tvůj starší brácha" jsem už trochu naštvaná a on si toho všimne a tak radši pokračuje. 

„ No víš jak jsem ti říkal, že teď vypomáhá jako pomocná síla u ozvučení koncertů u jedné známé skupiny. No tak mi volal jestli bych se u něj nestavil, až poletím sem, že má pro mě takovou nabídku" trochu se zamyslel a pak pokračoval „No a ta nabídka se týká tak trochu i tebe Nat" zmlkne a podívá se na mě a pak na ostatní, kteří hltají každé jeho slovo. „Pokračuj, poslouchám tě" pronesu teď už trochu napjatě.

„No víš ta skupina je One Direction a on nám nabídl, jestli bychom nechtěly nastoupit, jako jeho pomocníci po zbytek jejich OTRA turné (nevím přesně od kdy to turné bylo, ale to jediné mě napadlo) a protože ty trochu ovládáš techniku kolem zvuku díky Thomasovi tak jsem myslel, že by to pro tebe byla velká příležitost. Já bych se naučil taky něco jiného a poznal bych, jak takové velké turné vlastně probíhá" ukončil svůj monolog a podíval se na mě.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděla a koukala na něj potom, co to všechno na mě vybalil, ale asi jsem musela vypadat dost šokovaně. Jenže já měla v hlavě právě v tu chvíli úplně prázdno až na těch pár informací od Petra, které jsem zpracovávala a nevěděla, jestli se mi to v tu chvíli zdá nebo je to pravda.

„Sakra, doprdele, to se mi zdá" vydechla jsem, když jsem se probrala s transu. To jako vážně, nebo sním. Opravdu na mě teď Petr vybalil takovou novinku? Opravdu mi nabídl, že můžu jet na turné s 1D? Že můžu dýchat doslova stejný vzduch jako Niall Horan jako vlastně všichni...oni... One Direction a všichni kolem nich. Wau...

Podívala jsem se na Kamilu, která se uculovala a na bráchu, který koukal nevěřícně na Petra. Já se na něj podívala také a pak jsem se nečekaně katapultovala jemu kolem krku a povalila ho na gauč, začala jsem ho pusinkovat a nevím proč, začala jsem brečet a děkovat mu.

Petr to vzal jako souhlas, protože to už jsem brečela doopravdy pořádně a pevně mě objal a posadil se zpět se mnou stále na klíně. Hladil mě po zádech a šeptal mi do ucha „Pro tebe všechno, je to nová šance neboj, budu stále s tebou" bože já toho chlapa fakt miluju (samozřejmě jako kamaráda).

S našeho objímání, nás vyrušil hlas mého drahého brášky „No sestřičko, já ti gratuluju, taková šance se nenaskytne každý den, jen jsem zvědavej jak to řekneš mámě, ta zas bude šílet" ale při tom se usmíval, takže jsem věděla, že mi s tím pomůže a bude stát při mně jako vlastně vždycky.

„No ale teď, ta stinná stránka" přenesla jsem se zpět do reality „Za jak dlouho bychom měly odjet, co letenky, a papírování kolem, musím najít pas...„ začala jsem panikařit při představě, co všechno musím zařídit a ucítila jsem, jak mě Petr bere za ruce a nutí mě, abych se na něj podívala, protože se právě blíží, jeden z mých už zapomenutých panických záchvatů.

A sakra. 

„Nathalii klid, podívej se na mě" mluví na mě, ale já jako bych ho neslyšela, v hlavě mi hučí a nemůžu se najednou soustředit. Petr pustí moje ruce a chytí mi hlavu do svých dlaní a snaží se mě přimět abych, ho vnímala a koukala se mu do očí. „Vnímej můj hlas Nathalii, slyšíš mě, vnímej mě, koukej se mi do očí" jeho hlas ke mně konečně pronikne a já se snažím soustředit na to, co říká. Panika pomalu ustupuje a hučení v hlavě a uších taky, záchvat zažehnán. Zhluboka se nadechnu a odpovím mu. „Už je to fajn, vnímám tě" vydechnu.

Petr se usměje a dá mi pusu na čelo a pak mě obejme. „Všechno zařídí David, vlastně tak nějak už je všechno připravené, odlétáme za 14 dní. Máš čas si všechno vyřídit v práci, myslím, že ti problémy dělat nebudou a pak už jenom budeš balit a těšit se doufám, na novou kapitolu a nové dobrodružství tvého života".

„Takže ty jsi věděl, že bych tuhle příležitost jen tak nenechala utéct" podívám se na něj „Jsi nějakej sebevědomej" dodám a drcnu ho do ramene. „No víš znám, tě už nějaký pátek, a hlavně vím, že ON je tvoje velká slabost a už kvůli němu si to nenecháš ujít a překonáš svůj strach z neznámého" odpoví Petr. Jo tak to má pravdu, to je pravda do posledního písmenka, i když teď sedím tady a jen si o tom povídám, ale co tam. Jak se budu chovat tam? Zvládnu to všechno? No musím to zkusit...

AAAA je tu konečně, to velké překvapení. Co myslíte, jak to bude dál?

Zvládne to Nat? No třeba ano a třeba taky ne...Nechte se překvapit...

Díky za přečtení, komenty a hvězdičky. Díky, díky, díky...

Mám vás ráda!!!!

Nathalii...