IT TAKES ONLY COURAGE *Niall Horan*

* Hazza.. *

No musím říct, že rozhovor s máti dopadl překvapivě dobře, ale z bráškou už to bylo horší. Zhruba po deseti minutách našeho rozhovoru, kdy se jeho nadšený pohled z toho že mě vidí a slyší změnil na docela naštvaný, i když se ho máma snažila přesvědčit aby zůstal že mu to vysvětlí se zvedl a odešel. Bylo mi to docela líto, ale nemohla jsem nic dělat, vlastně jsem s tím počítala. Musí to zpracovat, potřebuje prostě čas.

Máma mi potvrdila vše, co mi otec řekl a mě konečně do sebe všechno zapadlo. Byla šťastná, že otec žije a že má novou rodinu a je šťastný. Stejně jako otec jí ho nikdy nepřestala milovat, ale ta láska se časem proměnila spíše v přátelství. Matka si nikdy nikoho jiného nehledala (ne že by jsme jí nehnali párkrát na rande) ale po pár týdnech to prostě skončilo. Neměla si s těmi muži prostě co říct. Ale za to měla spoustu známých a kamarádek, takže nemůžu říct, že by se nudila. A my jí to s bráchou přáli. Tolik nám dala a snažila se nás vychovat co nejlépe a já jsem jí za mnohé vděčná.

A teď konečně všechno v mém životě postupně zapadá na místo. Mám rodinu a to nejen tu svoji pravou, ale i kluky. Tým, Paula prostě všechny lidi tady kolem nás. Jen bráška si to bude asi muset s tátou vyříkat sám. Dám mu čas, a když to nepůjde ani po rozhovoru s mámou budu se muset do toho vložit sama. Brácha je v některých věcech strašně tvrdohlaví, a i v tom dávat najevo své city. I když možná mi pomůže i Kamila, díky které se brácha v poslední době trochu víc otevřel. Uvidíme a necháme tomu čas což mi připomíná, že jsem opomněla tátovy říct, že se Lukáš bude ženit.

„Lásko je tu tvůj táta" slyším za sebou Niallův hlas a otáčím se ze své pohodlné pozice na gauči, kde si užívám poslední chvíle před vypuknutím koncertu a usměji se na něj v odpovědi „Díky zlato přiveďte je sem, tady bude alespoň klid, nevadí kluci" otočím se ještě z otázkou na kluky, kteří jsou naskládaní kolem porůznu na pohovkách a v křeslech a v ruce neodmyslitelné mobily a tablety (ach ta moderní doba). Odpovědí je mi jen kývání hlavou a nadšený úsměv od všech.

Největší asi od Harryho, jelikož jsem si při našem setkání v hotelu všimla toho, jak pokukuje po Stayci. Ta byla sice zabraná do rozhovoru s Liamem, ale nedalo se přehlédnout že ze sebe nespustí oči. A navíc byl Harold dneska celý den vysmátej a pořád se křenil do mobilu. Tak mám takový pocit, že tu raší něco nového. Však já to z nich dostanu, prolétne mi hlavou trochu škodolibě (přece jenom mám z Haroldem ještě nevyřízené účty)

No můj úsudek se potvrdil, když vešel táta s Nancy a v závěsu za nimi Rebeca a Stayci. Takhle rychle jsem Harryho ještě vstát neviděla a myslím, že i Louisovo obočí vystřelilo do výšky když to viděl a podíval se na mě a na Nialla. Já mu poslala jen pobavený úsměv a kývla jsem hlavou k Stayci ze kterou jsem se chtěla přivítat. Jeho nevěřícný pohled byl k nezaplacení, jen Liam asi něco tušil, jelikož na sobě nedával nic znát. Koukla jsem na Nialla který na nás koukal trochu nechápavě a poslala mu pohled já ti to vysvětlím potom a on se jen usmál a kývnul. 

Když jsme se konečně navzájem pozdravily a ostatní se rozsadily kde se dalo povídali jsme si o banálních věcech, kluci se vyptávali holek na koníčky atd. Já využila toho že byli všichni zabraní do rozhovoru a šeptala Niallovy do ucha mojí domněnku o Harrym a Stayci, která se čím dál tím víc stávala pravdou když jsem ty dva pozorovala. On se jen podíval jejich směrem, jelikož Harry si jak jinak Stayci přivlastnil a seděl s ní na jedné menší pohovce a usmál se a kývnul jako že to chápe. 

Najednou se oba začali něčemu smát a všichni jsme se podívali jejich směrem. Když ty dva zjistily, že na ně všichni upíráme svoje pohledy nevěděli najednou co mají dělat (no v tu chvíli mi jich bylo docela líto) Stayci se začala chudák červenat a tak jsem chtěla odlehčila tu atmosféru v místnosti a do toho ticha jsem vznesla takovou malou nevinou otázku „Hmm, Harry nechceš už to říct na rovinu?" když jsem viděla ten jeho nechápaví pohled a pohledy ostatních poletující mezi mnou a nimi dodala jsem „No třeba to, že se ti má nevlastní sestřička líbí" myslím že v tu chvíli by jste slyšeli v místnosti spadnout špendlík.

 Stayci se chudák červenala ještě víc, ale v tu chvíli se Harry napřímil a chytil Stayci za ruku a podíval se mi do očí a potvrdil mi to co už jsem vlastně já i kluci tušila „No, víš já" lezlo z něj z chudáka jak z chlupatý deky. Podívala jsem se na tátu a Nancy, kteří to sledovali trochu nechápavě a zvedla se z Niallova klína, kde jsem si doposud hověla a přešla k Harrymu a Stayci.

„Bože Herolde vztyk a ty Stayci taky" nevím, jak se mi z toho všeho podařilo udělat takový drama, ale nechtěla jsem, aby si Harry s mojí sestrou jen zahrával a nechtěla jsem mu to ulehčit. Oba se jako na povel zvedly a já pokračovala „Leze to s tebe jako s chlupatý deky Harolde" chtěla jsem říct vážně, i když v tu chvíli už jsem měla co dělat abych zadržela smích.

Harry vypadal jak kdyby měl tátu žádat o její ruku ne nám jen říct, že jí má rád. Když se oba zvedli zvedl se i zbytek party což mě zarazilo, ale když jsem viděla, jak se kluci uculujou už jsem to nemohla vydržet (prostě jsem se jen chtěla Hazzovy pomstít za ty vlasy, jenže ono to nejde když v tom hraje roli i moje rodina) začala jsem se smát a oba jsem je prostě objala.

Myslím, že v tu chvíli to pochopil i táta a Nancy a kluci se konečně naplno rozesmáli. Cítila jsem jak mě Harry i Stayci objali a oba se uvolnily. „My dva si ještě promluvíme Hazza tomu se nevyhneš jasný" šeptla jsem mu rychle do ucha a on mi vtiskl jako odpověď lehký polibek na tvář a skoro neslyšně vydechl „Děkuju".

Co pak následovalo vám asi nemusím vykládat, táta si vzal Hazzu samozřejmě na stranu na pokec (jak jinak) a já si chvíli povídala ze Stayci, Nancy a klukama. Louis z toho byl chvilku mimo, že si toho jakože nevšiml. Tak jsem ho chudáka trochu usadila, že nemá pořád sedět s El na telefonu (já vím, že mu schází, ale všechno má své meze Liam už to s Daniell taky omezil) a on na mě jen vyplázl jazyk a protočil oči. Tak jsem po něm hodila polštář a všichni jsem se zase začali smát jak pošuci.

Harry se vrátil s tátou a usmíval se jak sluníčko, takže jsem pochopila že jim to prošlo (jak jste pochopili, i když je Stayci vlastně plnoletá, pořád jí má táta za svojí holčičku a chce jí chránit a já si pohlídám Harolda a on to ví) a usadil se zase vedle Stayci. Mrkla jsem na tátu a naznačila tiché děkuju a on na mě jen mrknul a objal Nancy.

 A to už byl u mě Niall kterého jsem za tu chvilku dost postrádala a s úsměvem si mě přitáhl k sobě do náručí a za doprovodu Liamova a Louisova protestování „Nechte si to do hotelu" mi věnoval jeden z jeho neuvěřitelných polibků a já věděla, že dnešní koncert bude prostě perfektní a hlavně nabitý láskou.

Tak jsem tu z jednou trochu kratší kapitolou na odlehčení, dnes věnovanou Harrymu. Tak snad se bude líbit. Nevěděla jsem co dneska psát a viděla jsem dneska fotky Harolda na twitteru tak mě napadlo tohle. Trochu změna, Nat a Niall jsou tu pořád že ano. Tak hezké počtení a děkuju za hvězdičky a komenty. Jste prostě moje hvězdy...♥

With love...♥♥♥

Nathalii...