Nevinná

Nový domov

Dylan mě zavedl do mého nového pokoje a řekl ať si to tu prohlédnu, prý bude něco dělat v garáži.

Vše jsem mu odsouhlasila a v duchu přemýšlela co budu dělat, když v tom mě Dylan z přemýšlení vyrušil a dodal: „Do mé garáže nesmíš, jasný?!"
chtěla jsem se zeptat proč, ale radši má hlava kývla na souhla a já si šla vybalit věci.

Rozhodla jsem se, že se tady trochu porozhlédnu. Sešla jsem po schodech dolů do kuchyně. Hned vedle byl obývák s velkou plazmovou televizí, černou koženou sedačkou a krbem. Na druhé straně místnosti stálo velké bílé křídlo (klavír).

Usmála jsem se a šla směrem ke klavíru. Uvědomila jsem si, že Dylan je v garáži, tak mě neuslyší, a proto jsem si sedla a začala hrát.

Hrála jsem písničku, kterou mi zpívala máma jako malá, ještě předtím než přešla na drogy.

Začala zpívat a najednou mi to přišlo jako by se zastavil čas, jako by nikde nic nebylo, jen já a ta píseň. Měla jsem úžasný pocit, když v tom mé uši zaslechly tleskání.

Prudce jsem se otočila a spadla ze židle na tvrdou, studenou zem.

Dylan nic neřekl, jen ke mně jistě přišel, chytl mě za ruku a vytáhl nahoru. Ani jsem nestačila nic říct. Přiblížil se ke mně a chtěl mě políbit, v tu chvíli mi nedošlo co mám zrovna dělat.

Trhla jsem hlavou pryč od něj a zašeptala:,,Vážně si myslíš, že je to dobrý nápad, mít se svojí adoptovanou'dcerou' něco?" pronesla jsem potichu.

Vážně jsem řekla dcerou? Vyznělo to blbě, vždyť mu je sotva devatenáct, teda aspoň si to myslím, svůj věk mi neřekl, začala jsem mluvit sama se sebou.

„Neberu tě jako dceru. Ber to takhle, já tě mám pro zábavu a ty budeš mít konečně luxusní domov, oblečení a to všechno, co budeš chtít" pohladil mě po tváři a já zčervenala.

Všechno je špatně, sesunula jsem se k zemi a začala na Dylana řvát: „Nechci být tvojí hračkou, rozumíš?"

Prudce mě zdvihl ze země, dal mi menší facku a s klidem řekl: „Měla by jsi mi poděkovat a né na mě řvát".

„Děkovat ti? A za co prosím tě?" odsekla jsem vztekle.

„Za to, že jsem tě dostal z děcáku" pronesl s klidem a sedl si na velký, kožený gauč. Mlčela jsem, protože mi došla slova. Nejhorší na tom všem bylo, že měl pravdu.

Nechápu to, čím déle tu jsem, tím víc se mi Dylan líbí, ale neměla jsem chuť se s ním dál bavit. Jediné co jsem za ním vykřikla bylo:,,A proč sis na ty svoje sexuální záležitosti adoptoval zrovna patnáctku jako jsem já?"
Ani se neotočil a jen zařval: ,,Protože se na sebe podívej zlato" lehce se zasmál a odešel.

Nemohla jsem tam jen tak stát, tak jsem se odebrala do svého pokoje. Lehla si na postel, zavřela oči a jen tak přemýšlela.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení.❤