Nevinná

Neboj se

Dorazili jsme ke třem postavám a já konečně dokázala určit, že se jedná o dva chlapce a jednu dívku.

Neměla jsem ponětí co jsou zač, ani se mi nepředstavili, jen pozdravili a to bylo všechno. Ten nejvyšší pokynul Jamesovi rukou směrem k sobě a tím mu dal znamení, abychom ho následovali.

Procházeli jsme se temným lesem. Znovu jsem chytla Jamese za ruku a vystrašeně se na něj podívala. Nic neřekl, jen se začal smát.
A je to tu, zase ten jeho zlomyslný, hrůzu nahánějící smích, tentokrát jsem se opravdu bála.

Můj strach trochu opadl, když jsme přišli k silnici, která byla osvícená pouličními lampami, pod kterými stály tři motorky.

James mě vzal do náruče a donesl k jedné z nich. Ostatní už dávno vyrazili. Nejsem zrovna adrenalinový typ, bojím se rychlosti a spousty dalších různých věcí. Zakřičela jsem na Jamese, že se bojím, ten ale ještě víc zrychlil. Vší silou jsem se držela jeho pasu. Po chvíli rychlé jízdy jsem ho začala štípat do boku, aby trochu zpomalil, ale nepomohlo to.

Ulevilo se mi až poté co jsem uviděla luxusní přepychovou vilu a my u ní zastavili.

„Fíha," vypadlo mi z pusy, ale nikdo to přes hlučný rámus motorů neslyšel.

Hned na verandě byla velká vířivka. Uvnitř to vypadalo jako ve snu. Velké pokoje plné nových, krásných věcí.

Před vilou jsme rozdělali táborák. Dřevo tam už bylo, a tak jsme ho jen srovnali a zapálili.

Sedla jsem si na zem vedle Jamese a hezkého kluka, který se mi hned představil: „Já jsem Brad, ten vysoký, divný kluk naproti tobě si říká Tony a ta holka vedle něj, to je Jessica".

„Fajn, já se jmenuju Kathrin," uvedla jsem své jméno a mile se usmála

„Jo já vím," úsměv mi oplatil, ale já se jen nechápavě zamračila.

Opřela jsem si hlavu o Jamesovo rameno a zadívala se do ohně.

James mě začal vískat ve vlasech a já zavřela oči. Moje myšlenky se automaticky přemístily na to, jak mě vzali rodičům.

Máma v tu dobu byla pod silnou dávkou drog a táta se vrátil domů opilý tak jako nikdy. Živě si vybavuji jak jsem brečela, když na mě máma řvala, že všechno je moje vina. Táta stál uprostřed dveří s koženým opaskem v ruce, když v tom dovnitř vtrhla sociálka, kterou zavolala sousedka nad námi, co asi nejspíš slyšela moje výkřiky o pomoc.

Všechno mi najednou proběhlo před očima.Po tváři mi stekla slza, nechtěla jsem aby mě někdo viděl brečet, aby někdo viděl, jak jsem slabá. Potichu jsem se vymanila z Jamesova obětí a zamířila do prvního pokoje, který se ocitl v dohledu.

Utíkala jsem k posteli, která se nacházela uprostřed pokoje. Zabořila jsem hlavu do měkkých polštářů a cítila jsem jak mé slzy padají do hedvábného povlečení.

Ležela jsem a dokola si předhazovala jak jsem slabá, že mě vše rozbrečí. Ale po chvíli vše vzdala a jen bezvládně ležela. Do hrobového ticha, se ozvaly něčí kroky.

Tak a je tu další díl.
Líbí se vám?
Kdo si myslíte, že přišel do pokoje?
Děkuju za přečtení, vote a za úžasné komentáře u minulých dílů.😳