Nevinná

City

V hlavě jsem si promyslela, co budu hrát a zábořila prsty do bílých kláves. Vybrala jsem píseň, co mi dřív hrávala máma. Tu jedinou zvládnu zahrát bez chyby, protože jsem jí hrála skoro vždycky, když se někde naskytla možnost sednout si ke klavíru.

Mé prsty tančily po klaviatuře a zároveň sehrávaly boj s bílými a černými nepřáteli na klavíru. Na malou chvíli jsem zapomněla na všechny lidi kolem mě. Teď jsem to byla jen já a úžasný bílý nástroj. Ale nic nemůže trvat věčně. Všechno jednou končí, a tak i já musela odloučit mé prsty od měkkých klapek.

Když jsem odvrátila zrak a konečně se zadívala do místnosti kolem mě, nikoho jsem v ní nenašla. Vůbec jsem si nevšimla,že všichni odešli. Během hraní šlo všechno mimo mě.

Zapřemýšlela jsem, co udělám, když v tom zazněl potlesk. Zbystřila jsem, ale nikoho nenašla.

Za okamžik se má pozornost upřela na Dylana vychazejícího zpoza rohu. V ruce držel kytici rudých růží a přibližoval se ke mně. Na nic jsem nečekala a bezmyšlenkovitě se rozeběhla a skočila mu do náruče. Dylan odhodil velkou kytici na zem a věnoval mi svou pozornost. „Moc se ti omlouvám" zašeptal mi do ucha. Darovala jsem mu dlouhý, vášnivý polibek na znamení toho, že mu odpouštím.

Položil mě na gauč, posadil se ke mně a znovu vážně zašeptal „Nech si to". „Co?" optala jsem se nechápavě. „To dítě, nech si ho. Je tu místa dost pro nás tři" rohodil rukama, aby zdůraznil velký prostor kolem nás. „Ale vždyť si říkal.." chtěla jsem mu to všechno připomenout, ale přerušil mě. „Miluji tě Kathrin Johanesová." Přisunul se blíž a dlouze mě políbil.

Tolikrát jsem si tuhle chvíli vysnila a když se to stalo, nevěděla jsem co říct. „Zůstaneš tu se mnou?" zeptal se s nadějí. „Ano" usmála jsem se a znovu ho políbila. „To je dobře, nedokážu být bez tebe, už jsme na to konečně přišel". Pronesl větu, která mi vehnala slzy do očí. „Taky tě miluju" zašeptala jsme do ucha a spokojeně nechala spadnout svá víčka a zavést se do říše všeho možného a nemožného.

Tak, je tu poslední díl.
Líbil se vám?
Rozhodla jsme se napsat pokračování této "knížky". Jmenuje se Vinna. Zítra vydám první díl, pokud byste to někdo nemohl najít, tak mi napište a já pošlu odkaz :)
Ještě bych chtěla poděkovat za tolik přečtení, votes a těch naprosto úžasných komentářů. Vím, že o tom to není, ale hodně to potěší. :)

A tady máte takovou ochutnávku dalšího dílu. 😊

Děkuju za přečtení, snad se sejdeme u druhého dílu. Doufám, že se vám bude líbit, tak jako tenhle první. :)
Takže u tohodle příběhu se s vámi loučím. Pa pa, moji drazí spisovatelé. ❤