Nevinná

On nebo on?

Uslyšela jsem volání Patrika. Vylezla jsem z horké koupele a navlékla na sebe velký, rudý župan. Trochu jsem si otřela obličej maličkým ručníkem a napochodovala k Patrikovi. Seděl na guči, v ruce měl krabici s pizzou a svým pohledem mě zval, abych si k němu přisedla. Poslechla jsem ho. Opatrně jsem si sedla vedle něj a trochu se usmála. Konečně nějaké normální jídlo, povzdychla jsem si v duchu, protože u Dylana to byl jen samý kaviár, krevety a tak podobně.
Přivlastnila jsem su kousek pizzy a nesměle si ho vychutnávala.

Patrik: „Hraješ na něco?" podíval se na mě a do svých rukou vzal kytaru.
Já:„No, na klavír".
Patrik: „A na kytaru náhodou ne?"
Já:„Ne, na tu jsem ještě nikdy nehrála".
Patrik: „Tak si běž umýt ruce a přijď" usmál se na mě a sám začal na onen nástroj brnkat.

Otočila jsem kohoutkem a opláchla své ruce, které jsem následně utřela do ručníku. Vrátila jsem se k Patrikovi, který mi dal okamžitě do ruky kytaru se slovy: „Neboj, naučím tě to". Kývla jsem hlavou a cítila jak si sedl za mě. Řekl mi jak ji mám správně chytit a potom už jen vzal mou ruku a vedl mě, abych věděla co dělat. Po chvíli mě pustil s výmluvou, že za chvíli přijde. Zůstala jsem sedět na sedačce s kytarou. Lhala jsem mu. Lhala jsem mu o tom, že jsem nikdy nehrála. Už jako malé dítě jsem hrála na kytaru společně s tátou.

Začala jsem hrát podle sebe. V tom přišel Patrik. „Ty potvoro, ty jsi mi lhala. Hraješ nádherně". vypadlo z něj a já se musela začít smát. „Odhalil jsi mě" přiznala jsem.

Z pohledu Dylana:
Bez ní tu bylo tak prázdno. Ta holka, za kterou jsem Kathrin vyměnil, ještě nepřijela. Asi ani nechci aby přijela. Chci tu jen Kathrin, ale to už je pozdě. Kdybych nebyl hlupák a dokázal bych jí říct, co cítím...Všechno by teď bylo jinak. Určitě už je šťastná. To jen já tu sedím na posteli a mé slzy jsou na krajíčku. „Dylne, vzmuž se. Přeci nebudeš bulet jako malá holka." povzbudil jsem potichu sám sebe.

Kdyby teď přišla, choval bych se k ní úplně jinak. Byla by pro mě princeznou, kterou si nezasloužím. No teď už je s jiným. Ukápla mi slza, ale já ji rychle otřel. Kdybych si tohle všechno uvědomil o trochu dřív, mohl jsem ji tu teď mít a královsky se o ní starat.

Z pohledu Kathrin;
Seděli jsme tam a jen tak si povídali. Patrik mě chtěl pohladil po tváři, ale já instinktivně ucukla. Byla jsem zvyklá, že mě Dylan jen mlátil, nikdy mě nepohladil, tak proto jsem ucukla. Na malou chvíli jsem viděla místo Patrika Dylana a začala se bát.

Patrik: „Co se ti stalo princezno moje?"
Princezno, pomyslela jsem si. Tak takhle mi Dylan nikdy neřekl.
Já:„Nic se nestalo, jsem v pořádku." usmála jsem se na něj, na důkaz toho, že se nic neděje, ale on můj falešný úsměv prokoukl. Svou rukou mi povytáhl bradu nahoru a znovu se optal: „Poznám, když lžeš. Proč mi nechceš říct pravdu?"
Já:„Promiň, ale nemám na to". Asi jsem udělala až moc ukvapený závěr, ale zvedla jsem se a odešla.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Co si o něm myslíte?
Jinak, děkuju za přečtení. ❤