Nevinná

Nikomu tě nedám

Zvedla jsem hlavu a podívala se směrem ke dveřím, kde stál Dylan. Nemohla jsem tomu uvěřit. Promnula jsem si oči, abych zjistila zda to není jen sen nebo nějaká halucinace z nedostatku spánku.

Byla to pravda, ve dveřích přešlapoval Dylan v celé své kráse. Nic jsem neříkala, jen na něj civěla s otevřenou pusou. On taky mlčel, ale na rozdíl ode mě vypadal jako normální člověk a ne jako Lochnesská příšera.

Okamžitě ke mně přiběhl, sedl si na kraj postele a vzal mě do náruče. Utřel mi slzy a já si v tu chvíli něco uvědomila, Dylan se objeví vždy, když ho nejvíce potřebuji.

„Jak to, že jsi tu?" zeptala jsem se uberečeným hlasem a svou hlavu položila na jeho vypracovanou hruď.

„Nemohl jsem tě tu s Jamesem nechat tak dlouho samotnou," koutky se mi zdvihly do úsměvu, mým tělem projelo tak velké nadšení z toho, že ho mám zase u sebe.

„Dylane, to jsi nemusel, vždyť nejsem s Jamesem ani dva dny," mé prsty mi odstranily vlasy z pobledlé, mokré tváře.

„I dva dny je moc dlouhá doba," snažil si hrát na romantika a daroval mi malý polibek do vlasů.

„A... kde máš Rebecu"? prohodila jsem jen tak mezi řečí.

„Kathrin, ty jsi opravdu neuvěřitelná. Já se kvůli tobě vrátím a jediné na co ty myslíš je, kde mám Rebecu?" odpověděl se smíchem a pevně mě stiskl.

„Však si jezdit nemusel!" odsekla jsem asi až moc drze.

„Dobře, pokud mě tu nechceš tak odjedu zase zpátky," sám dobře věděl, jak moc ho tu chci.

„Nechoď nikam... prosím," zaškemrala jsem beznadějně a tím mu udělala radost, protože se na jeho tváři objevil úsměv.

Dobu jsme tam seděli a mlčeli, když najednou mě Dylan políbil. Své něžné polibky věnoval mému krku, bylo to něco úžasného, ale zanedlouho do pokoje vtrhla Jessica a zakřičela: ,,Hej, vy dva! Odlepte se od sebe a pojďte s námi do vířivky".

Souhlasila jsem, ale pak mi došlo, že nemám plavky. Podívala jsem se na Dylana, který asi věděl na co myslím, a tak řekl: „Nikam nepůjdeme, Kathrin nemá plavky a bez nich ji do vířivky nepustím".

Musela jsem se začít smát a Jessice to asi také přišlo vtipné, proto se smíchem pronesla: „Já jí plavky půjčím, neboj".

Převlékla jsem se a vyšla na verandu, kde už se nacházeli všichni ostatní. Nešlo si nevšimnout Dylana, který ze mě nemohl spustit oči. Brad pronesl pár narážek na mě a moje tělo, ale Dylan ho okamžitě spražil pohledem, a tak toho rychle nechal.

Bavili jsme se o všem možném a mě to přišlo fajn. Dylan mě chytl za pas a přitáhl blíž k sobě, což mi před ostatními připadalo blbé, a tak jsem vzala jeho ruku a hodila ji pryč tak silně, až voda cákla Jessice do oka.
Ta okamžitě vyjekla a běžela od vířivky směrem pryč. Tonny s Dylanem a Bradem se za ní rozeběhli.

Nemůžu uvěřit tomu, že mě tu Dylan nechal o samotě s Jamesem.

Vylézala jsem z vířivky pryč, ale James mě chytl za ruku a stáhl zpátky do vody. Bylo mu jedno, že každou chvíli se mohli všichni vrátit, sundal si plavky, podíval se mi do očí a zdvihl obočí.

Bála jsem se, protože mé oči neviděly nic jiného než Jamese, který se ke mně přibližoval rychlostí světla. V duchu jsem pořád doufala, že se Dylan někde v dálce objeví, ale když se tak nestalo, začala jsem pociťovat bezmoc. Bylo mi hrozně, protože jsem spoléhala na Dylana, který nepřišel. Mé oči se zavřely a já už jen čekala, co se stane.

Tak je to tu, další díl.
Líbí se vám?
Taky tak nesnášíte Jamese? 😀
Chtěla bych se zeptat, jestli chcete ještě pokračování, a nebo jestli to mám už nějak vést ke konci.
Děkuju za přečtení ❤