Nevinná

Kdo jsi?

„Vždyť jsem nic neudělala" nechápavě jsem se na něj podívala. Přišla jsem k němu blíž a sedla si na konec velkého, koženého gauče.

„Vždyť se na sebe podívej, vypadáš jako kurva", jeho slova mě pobouřila a zároveň i ranila.

Tak to přehnal. Určitě neví, že to všechno dělám kvůli němu. Mlčela jsem a koukala do země.

„Ale neříkám, že se mi to nelíbí.", dodal na poslední chvíli. Nejspíš si myslel, že si to tím vylepší. Zašklebil se na mě, přisedl si ke mně a shrnul mi vlasy za ucho.

„Nech mě být" odeskla jsem jedovatě. Zvedla jsem se a měla namířeno k ledničce. Vzala jsem si jogurt a cupitala ke křeslu. Jenže mou nešikovností jsem zakopla o vzduch a spadla na zem.

Z pohledu Dylana:
Slyšel jsem velkou ránu. Podíval jsem se za sebe a uviděl Kathrin, jak leží na zemi. Měla zavřené oči. Rozběhl jsem se k ní a cestou křičel: „Kathrin, prober se...Kathrin". Seděl jsem u ní a doufal, že se jí nic nestalo.

Otevřela oči a zmateně se dívala kolem sebe. Objal jsem ji a pohladil po vlasech, ale ona mě od sebe odstrčila.

„Co to děláš? A co tu dělám já? Jsi normální, objímat cizí holky?", vydala ze sebe rozličně a její pohled se zdál zcela nepřítomný.

Cože? Přeskočilo jí? To si na mě nepamatuje?

„Já jsem Dylan. Adoptoval jsem si tě a vysvobodil tak z děcáku. Ty se jmenuješ Kathrin Johanesová.", zkusil jsem to tímto způsobem, ale výsledek nebyl o nic lepší.

,,Hm..." pokrčila rameny a odešla.

Z pohledu Kathrin:
Vešla jsem do pokoje. Lehla si na postel a přemýšlela kde to vlastně jsem. Má hlava strašně duněla, stále jsem cítila otřesy. Ten pocit když nevíte, co jste zač, když nevíte co tu děláte a nic si nepamatujete. Nevím kdo vlastně jsem, co když jsem nějaká štětka? Povídala jsem si sama pro sebe. Snažila jsem si vzpomenout na svůj život, ale marně.

Do pokoje vešel nějaký kluk a řekl: Ahoj, co to, že jsi tu tak sama?." mrkl na mě a prohlížel si mě jako nějaké zboží v obchodě.

„Nevím, přemýšlím. A ty jsi kdo", pronesla jsem nezúčastněně a dál hleděla do bílého stropu.

„Jmenuju se Brad, nevím proč si mě nepamatuješ, vždyť spolu chodíme", zněl přesvědčivě a důvěryhodně.

Tak je to tu.
Líbí se vám nový díl?
Pokud chcete tak za chvíli přidám další.
Děkuju za přečtení.😳