Nevinná

Tajemství

Tom:„Co se tak divíš?"
Neodpověděla jsem. Vařila se ve mně krev. Naštvaně jsem vtrhla do pokoje. Viděla jsem jak Dylan zakládá do šuplíku od stolu nějaké papíry, ale to jsem zatím ignorovala.

Řítila jsem se k němu. Vzala jsem ho za okraj trička a vší silou přitiskla na zeď. (Ano hrála jsem si na drsňačku).
Překvapeně se na mě podíval a potom se usmál. Chtěl mě políbit, ale já mu vrazila facku. Tentokrát jsem to já, kdo mlátí lidi, ale mně to narozdíl od Dylana nedělá radost.

Dylan: „Jsi normální? To ti přeskočilo nebo co?"
Já:„Na tu samou otázku jsem se chtěla zeptat já tebe."
Dylan: „Cože?"
Já:„Nedělej neviňátko. Všem vyprávíš jak jsem v posteli úžasná, ale nic si se mnou ještě neměl. Nepřijde ti to ubohý?"
Dylan: „Jak to se mnou mluvíš? Ovládej se!" tentokrát mi vlepil facku zase on.
Oběma rukama jsem se chytla za tvář. Mlčela jsem a začala přemýšlet.

Já: „Dylane, co to bylo za papíry?"
Dylan: „Cože? Jaký papíry, o čem to mluvíš?"
Já:„Nezamlouvej, když jsem přišla sem, tak jsi držel nějaké papíry, a potom je rychle založil do stolu."
Dylan: „To je jen něco do firmy, ale nehrab se mi v tom stole. Jinak s tebou nebudu mít slitování".

Kývla jsem hlavou a čekala až Dylan odejde. To jak mi Dylan vyhrožoval, mě neodradilo.Potřebovala jsem vědět, co mi tají. Viděla jsem, že je šuplík zamčený. Sáhla jsem pod polštář a vytáhla klíč.

Trefila jsem se. Klíč do zámku kupodivu pasoval. Prohrabovala jsem se složkami a obálkami, až jsem našla to, co jsem hledala. Obálka se jménem Kathrin Johanesová.

Opatrně jsem ji otevřela a vyndala z ní dva velké papíry. „A sakra" řekla jsem si potichu, když jsem uviděla co je tam napsáno. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tohle všechno mění. Stála jsem před stolem a civěla s otevřenou pusou na kus papíru.

Tak, další díl je tu.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. 😳