Nevinná

Lhářko!

Já:„Brade, nech mě!"
Snažila jsem se mu vykroutit.
Brad: „Krásko moje, co blbneš?"
Začala jsme křičet: „Nejsem tvoje. Tak mě nech být. Vím, co jsi zač. Všechno si pamatuju...všechno, chápeš? Tak to na mě ani nezkoušej".

Brad se začal smát. Otočila jsem se za sebe a uviděla naštvaného Dylana. Zhnuseně se na mě podíval, protočil oči v sloup, otočil se a odešel. Rozeběhla jsem se za ním a chytla ho za ruku.

Podíval se mi do očí a čekal, co řeknu. Ale já jen mlčela. Vlepila jsem mu polibek a rukou zajela do jeho černých vlasů.

Usmála jsme se, ale Dylan měl pořád ten stejný  naštvaný výraz.

Já: „Dylane promiň, nevím na co si tu hraju, já... já..." vypadlo mi, co jsem to vlastně chtěla říct. Hlava mi klesla na Dylanovu hruď. Dylan mě výskal ve vlasech a objal.

Jen tak jsme stáli na chodbě. Doslova jsem fetovala jeho úžasnou vůni. V ten moment jsem úplně zapomněla jaký Dylan doopravdy je. Nechtěla jsem se hádat. Už jsme nechtěla mít žádné problému.

Vymanila jsem se mu z obětí a zašeptala: „Dylane? Kdy už odjedeme?"
Dylan:„Kdykoli budeš chtít zlato".
Já:„Hned, okamžitě chci odtud pryč".
Dylan: „Tak dobře, za chvíli se sejdeme u auta."
Já: „Dylane? Počkej, chci se tě na něco zeptat".
Dylan:„Hm, co chceš?"
Já:„Kdo vlastně jsem?"
Dylan: „Kat, nezkoušej to na mě, vím, že už si na vše pamatuješ".
Já:„Jo pamatuju, ale jak mě vidíš ty? Chci říct, opravdu jsem jen blbá patnáctka? Proč se ke mně někdy chováš jako k princezně a někdy zase jako ke kusu hadru?"
Dylan: „Víš Kat, musím ti něco říct, já...já".

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Co myslíte, že jí řekne?
Máte rádi Dylana?
Děkuju za přečtení. 😳