Nevinná

Znovupoznání

Odešla jsme do pokoje, lehla si na postel a odpočívala. Oči se mi zavíraly a já podlehla. Vydala jsem se do říše, své fantazie a nejhlubších myšlenek.

Sen:
Byla jsem u Dylana doma. Řval na mě kvůli nějaké blbosti, jako vždycky. Silně mě udeřil až jsem z toho spadla na zem. Z očí se mi hrnuly slzy. Byl to hnusný pocit. Chtěla jsem od něj utéct, ale nešlo to.

Konečně se mi podařilo se probudit. Nemůžu tomu uvěřit, Dylan se stal mou noční můrou.

Uviděla jsem Patrika ve dveřích. Usmála jsem se na něj a všimla si muffinů, které držel v ruce.

Já:„Miluju muffiny." zašeptala jsem.
Patrik: „Já vím" usmál se a šel ke mně blíž.
Já:„Jak to víš?"
Patrik: „To je tajemství" začal se smát a pohladil mě po ruce, kterou jsem hned poté okamžitě schovala pod peřinu.
Já:„Děkuju moc" pronesla jsem s úsměvem na tváři.
Patrik:„To je všechno? Jen děkuju? To ani nedostanu pusu? Spokojím se i s pusou na tvář".

Když mu dám pusu na tvář, tak se nic nestane, proběhlo mi hlavou. Přiblížila jsem se k jeho líčku, ale on se na poslední chvíli otočil a daroval mi klasický, vášnivý polibek.

Já:„Tak tohle jsme si nedomluvili" řekla jsem se smíchem, ale uvnitř jsem byla trochu naštvaná.
Patrik: „To nevadí. Měla by sis zvyknout na to, že já nehraju podle pravidel kotě" usmál se a dodal: „Oblíkni se do věcí, které jsou v koupelně. Budu v autě. Pospěš si. Doufám, že mě nenecháš čekat." hodil na mě laškovný pohled a odešel.

V rychlosti jsem se převlékla do černých legín, modrého tílka a bílé teplé mikiny. Nevím k čemu mi bude mikina, když je venku teplo.

Nasedla jsem do červeného lamborghini a zapnula si pás. „Kam to jedeme?" zeptala jsem se zvědavě.
Patrik: „Za chvíli se to dozvíš. Nebuď nedočkavá".

Cesta byla krátká, připadalo mi to jen jako malá chvíle. Vystoupili jsme u zimního stadionu. Patrik vytáhl z kufru dvoje brusle a namířil si to ke vchodu. Rychle jsem ho doběhla a začala se vyptávat.

Já:„Odkud víš mou velikost nohy?"
Patrik se zasmál, sklonil se ke mně a s klidem zašeptal: „To je pro mafiána hračka".
„Cože?!" vylítlo ze mě. Patrik mi neodpověděl a pokračoval dál. Zaplatil vstup a hodil po mně brusle.

Patrik si brusle zavázal během krátké chvíle, ale mně to trvalo věčnost. „Moc na bruslích neumím" vypískla jsem za ním, ale on mě ignoroval. Byl tam s partou svých kámošů. Úplně přehlížel to jak se tam trápím. Snažila jsem se k němu dojet. Skoro se mi to podařilo, ale neuměla jsem zastavit a to byl problém. Těsně před Patrikem jsem spadla a rozmázla se na studenou zem jako palačinka.

Snažila jsem se vstát, ale nešlo to. Noha mi podklouzla a já se opět zřítila k zemi. Slyšela jsem smích. Všichni se popadali za břicho a ukazovali si na mě, dokonce i Patrik. Stál naproti mě a řechtal se jako splašený kůň.

Chvíli jsem se na něj dívala. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě tam nechal. Naposledy jsem ho pohledem poprosila, aby mi pomohl, ale se jen zasmál a odjel s tou svou partou dál ode mě.

Ještě jednou jsem se snažila zvednou, ale pokus byl nevydařený a já opět skončila na mrazivém povrchu. Slyšela jsem jak ke mně někdo přijíždí. Zdvihla jsem hlavu a uviděla Michaela. Kluka se kterým jsem natáčela. Vůbec nevím jak to dopadlo, protože na další zkoušku jsem zapomněla.

Natáhl ke mně ruku a já ji přijala. Zvedla jsem se a mile pozdravila.

Já:„Ahoj Michaeli. Co tu děláš?"
Michael: „Ahoj Kathrin. Bruslím nevidíš?" začal se smát, ale po chvíli zvážněl a věnoval mi pohled, který nejde popsat. Bylo to jako by říkal *Moc si mi chyběla. Je mi líto, že jsem tě nestihl poznat".
Já:„Jak dopadlo natáčení?"
Michael:„ Místo tebe, mi tam dosadili nějakou, nafrněnou příšeru." začal se smát, ale já pokračovala ve vyzvídání.
Já: „Aha. A točíš teď něco nového?"
Michael:„Jo. Zrovna teď někdy bude konkurz. Můžeš přijít a hlavně by jsi mi mohla napsat" podal mi dvě vizitky a bez rozloučení odjel.

Je to divné, ještě minule se mnou nechtěl prohodit ani dvě slova a teď by chtěl jít ven? Určitě to myslel jen z kamarádství. Jak jinak.

Z přemýšlení mě vytrhl rozzuřený Patrik. Teprve teď jsem poznala jeho pravou tvář. Vzal mě za ruku a táhl k mantinelu.

Patrik: „Co si o sobě myslíš? Nejdřív mi uděláš ostudu, že se tu plácáš jako nemocný lachtan a potom se bavíš s nějakým klukem?" teď jsem v něm poznala Dylana, protože potom, co mě bez jediného mrknutí oka seřval, mi vlepil facku.
Já:„K čemu mě vlastně máš? Chápu důvod proč mě měl Dylan, ale proč sis mě vzal ty?" řekla jsem klidně, protože jsem se nechtěla hádat.
Patrik:„Tak poslouchej frajerko. Je spoustu důvodů. Jedním z nich je, že jsi celkem kus, a proto tě budu brát na různé srazy a tak, aby všichni ostatní záviděli. A dalším důvodem je, abych ublížil Dylanovi. Nesnáším ho a chtěl jsem se mu pomstít. Věděl jsem, že tě má rád víc než jen jako "otrokyni", bylo to na něm poznat.
Takže teď buď tak hodná a dotáhni svůj zadek k té skupince kluků. Opovaž se mě ztrapnit, jinak ti to doma oplatím, ale trochu jinou formou" řekl tónem, kterého jsem se bála. Rychle odjel a já ho radši následovala. Nechci mít další problémy.

Dojela jsem do kroužku namachrovaných kluků, kde se mi vůbec nelíbilo. Všichni na mě měli úchylné poznámky. Chtěla jsem pryč. Podívala jsem se na Patrika, ale ten se usmíval. Když jsem nenápadně ukázala ke dveřím, hodil po mně vražedný pohled.

Nemůžu uvěřit, že se celou tu dobu přetvařoval. Nechápu to. Je úplně jiný, než včera. V tu chvíli mi něco došlo. Cely můj život je jeden velký útěk. Měla bych s tím něco udělat, protože už se mi to přestává líbit.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Asi jsme vám Patrika znepříjemnila nebo ne? Pořád ho máte rádi? :D
Děkuju za přečtení. ❤