Nevinná

Odměna

Ležela jsem na posteli a netrpělivě očekávala, až zazvoní Derek. Převalovala jsem se ze strany na stranu, když v tom jsem uslyšela ťukání. Lekla jsem se natolik, až jsem se svalila z postele.

Derek: „Omlouvám se. Nechtěl jsem vás vylekat. Auto je již připravené, můžete jít".

Super, řekla jsem si v duchu a beze slov opustila pokoj. Vyšla jsem před dům, kde čekala černá limuzína. Nastoupila jsem dovnitř a pozorně si to tu prohlížela.

Derek:„Tak jsme tady slečno".

Otevřel mi dveře a já s poděkováním vystoupila.

Zastavili jsme se u prvního a zároveň asi nejdražšího krámu.

Derek: „Tady máte Dylanovy požadavky, co si máte koupit. Já počkám v autě." do ruky mi strčil menší papírek, Dylanovu kreditní kartu a odešel.

To se teda načeká, řekla jsem si pro sebe, když jsem uviděla kolik je tu obchodů.

Vzala jsem papírek a v duchu si ho četla:„Kathrin, na dnešní večírek chci aby sis oblékla šaty černé nebo červené barvy. Spodní prádlo nechám na tobě, překvap mě. Jako doplňky zvol cokoli, co bude stříbrné. Vše ostatní je čistě jen na tobě. Užij si nakupování. Doma buď o půl sedmé. Tvůj Dylan."

Wow, zajásala jsem a rozeběhla se do prvního obchodu. Musela jsem sama sebe napomenout: *Kathrin ovládej se, chováš se jako malé dítě.* I když ono to jinak nešlo. Poprvé v životě jsem byla obklopená věcmi, které nebyly ze sekáče, ale od slavných návrhářů.

Popadla jsem černé, krátké, úzké šaty se širokými ramínky a napochodovala s nimi do luxusní kabinky. Byla velmi prostorná, ne jako ty kabinky, na které jsem byla zvyklá, že se tam člověk ani neotočil.

Fajn tak to bychom měli. Ujasnila jsem si v hlavě, když jsem uviděla, jak mi ty šaty skvěle padnou. Odnesla jsem je k pokladně. Vytáhla jsem kreditní kartu. Připadala jsem si strašně důležitě. Ještě aby ne, vždyť jsem byla v obchodě o jakým se mi ani nezdálo a ještě si tu kupuji šaty.

Další na řadě byly boty. To byla jasná volba. Dívaly se na mě už z výlohy. Jen doufám, že se na nich nezabiju, nebyla jsem zvyklá chodit na podpatcích. Měla jsem štěstí, že měly mou velikost. To se moc často nestává. Většinou když se mi nějaké boty líbili, tak je měli jen o číslo menší nebo o číslo větší.

Vím, že tohle nebylo na seznamu, ale nutně si potřebuji koupit kulmu. No zas tak nutné to není, ale Dylan to určitě pochopí. Nechci mu dělat ostudu.

Jeden bod z toho papírku jsem vynechala a to spodní prádlo. Připadalo mi blbé jít v patnácti letech do drahého značkového obchodu a přehrabovat se tam ve spodní prádle.

Přešla jsem k doplňkům. Abych splnila Dylanovi požadavky, zvolila jsem jemný stříbrný náhrdelník, který měl na sobě menší diamanty. Náušnice jsem vybrala se stejným vzorem a když už jsem byla u toho, koupila jsem si k tomu všemu i prstýnek. Ono se to potom Dylanovi nějak vysvětlí.

Ještě kabelka a je to všechno. To bylo v celku rychlé. Psaníčko jsem si vybrala jen takové obyčejné černé a uprostřed seděli tři diamanty.

Kráčela jsem k limuzíně s hromadou tašek v ruce. Nikdy bych nevěřila, že holka z děcáku může zažít něco takového.

Během chvíle jsme dojeli domů. Poděkovala jsem Derekovi a šla se převléct. Měla jsem ještě asi hodinku čas, ale chtěla jsem se vidět.

Natočila jsem si vlasy. Na obličej nanesla trochu pudru, řasenky a očních stínů, které si tu Rebeca nechala. Nasadila jsem si náušnice s prstýnkem a náhrdelník položila na stůl. Tak teď se jen převléknout a dílo je dokončeno.

Nastoupila jsem před zrcadlo a vyvalila oči. "Páni, tak to jsem nechtěla, vždyť vypadám jak...no jak bych to jen správně nazvala... štětka. Ale po sléze mi došlo, že vlastně něco takového jsem.

Měla jsem namířeno ke klavíru, ale nedošla jsem tam. Zastavila jsem se uprostřed místnosti, protože jsem uviděla Dylana, jak vchází do místnosti.

Dylan: „No páni Kathrin, vypadáš naprosto senzačně. Strašně ti to sluší".
Já:„Děkuju moc" přišla jsem k němu a vrazila mu vášnivý polibek.
Dylan:„Počkej ještě ti něco chybí k úplné dokonalosti."

Odešel ke stolu a vrátil se s náhrdelníkem, který mi následně připnul.

Já:„Děkuju, tak můžeme vyrazit. Kam, že to vlastně jedeme?"
Dylan:„To je překvapení".

Další díl je tu.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. 😳