Nevinná

To nejsem já

Uslyšela jsem něčí hlas, který křičel:„Jamesi okamžitě ji nech, to ti nestačím já?"

Otevřela jsem oči a uviděla před sebou Jessicu jak ode mě Jamese odtahuje, za což jsem ji byla nesmírně vděčná.

Poděkovala jsem ji, ale ona jen se smíchem odvětila: „V pohodě, kdyby tě zase otravoval tak stačí zakřičet. Vím co na něj platí," vyzývavě se usmála a kousla Jamese do ušního lalůčku.

Když jsem se z toho všeho vzpamatovala, vydala jsem se do obýváku za ostatními, kteří už byli převlečení do suchého oblečení.

Po celé vile se rozléhala hlasitá hudba. Přes nos mě praštil kouř z cigaret a cestou k Dylanovi jsem zakopla o flašku rumu. Spadla jsem mu rovnou do náruče, usmál se a nevinně pronesl: „Přinesu ti džus, počkej tady".

„Dylane? Nejsem malá, zvládnu i něco tvrdšího!" hodila jsem po něm rozzlobený pohled, ale on to úplně ignoroval. Začal se smát, a provokativně zvedl obočí.

„Dylane, měla jsem na mysli to, že mi klidně můžeš přinést třeba víno nebo punč," ujasnila jsem mu, jak si to celé představuji, když v tom se do naší konverzace připletl Tonny.

„Ani jedno z toho, co jsi teď řekla nemáme, to je moc slabý," dořekl svou myšlenku a do ruky mi vrazil flašku Jacka Daniel'se. Bez Dylanova svolení jsem láhev naklopila a začala pít.

Po delší době mě Dylan od skleněné nádoby odtrhl se slovy: „Kathrin zbláznila si se? Víš jak po tom budeš vypadat?"zněl ustrašeně, ale já si z toho nic nedělala.

„Buď v klidu brouku," jen co jsem tu větu dořekla, předala jsem flašku Dylanovi a mávla rukou.

Mé povadlé tělo se domotalo k Jessice, která se ze mě smíchy popadala za břicho, asi ji přišlo vtipné, že jsem nemohla moc chodit, ale byla té lásky a doprovodila mě do pokoje.

Na posteli seděl Dylan, v ruce držel cigaretu a od pusy mu šel hustý, bílý dým. Nevěděla jsem, že kouří.

„Kathrin, jak to vypadáš?" vypadal starostlivě.

„Úžasně, viď?" rozvazovala jsem si vršek plavek a mířila k Dylanovi se slovy: „Zlato chci tě".

Dylan se začal smát a pošeptal: „Ne to neudělám, jsi opilá".

„Ale no tak," přibližovala jsem se k němu čím dál blíž.

„Kathrin, teď vážně ne. Víš co? Zítra ti to připomenu!" jemně mě od sebe odstrčil a já celá vyčerpaná spadla do měkké, manželské postele. Mé vlasy byly obdarovávány něžnými polibky, které patřily sladkému, starostlivému Dylanovi.

Dveře od pokoje se do široka rozlétly a někdo zakřičel: „Hej hrdličky, dělejte vylezte! Stalo se něco divného, musíte jít ven!"

Tak je tu další slibovaný díl.
Líbí se vám?
Další díl přidám asi až v úterý, ještě uvidím. Mám teď toho nějak moc.
Děkuji za přečtení. ❤