Nevinná

O samotě

„Kathrin slib mi, že s ním nebudeš nic mít," jeho přání mě vyděsilo, nemohla jsem najít ta správná slova, abych mu mohla rozumně odpovědět.

„Je pro tebe moc nebezpečný," dodal starostlivě.

„Dylane nejsem malá holka!" můj hlas se značně zvýšil

„Kathrin poslouchej mě sakra" vrazil mi facku a pokračoval: „Nejde o to jestli jsi nebo nejsi malá. Jde o to, že James je úplně jiný než já,"jeho hlas zněl tak vážně, takhle jsme ho ještě mluvit neslyšela, jako by mu na tom opravdu záleželo.

Hmm... Zamumlala jsem a chtěla odejít, ale Dylan mě chytl za ruku, podíval se mi  hluboko do očí a navázal na předešlé téma.

„Kathrin prosím slib mi to," byla jsem v šoku z toho, jak velký důraz na to kladl.

„Dobře, ale nevím proč ti na tom tolik záleží," pronesla jsem zcela nechápavě.

Mírně pokrčil rameny, usmál se a vlepil mi vášnivý polibek. Když jsem se vzpamatovala, viděla jsem Rebecu jak se blíží k nám. Nevím proč, ale chtěla jsem, aby žárlila a tak jsem objala Dylana a zašeptala, tak hlasitě, aby to slyšela:„Brzy se vrať, ať mi můžeš vynahradit to co jsi mi slíbil."

Vážně nevěřím, že jsem to udělal,  lekla jsem se svých vlastních slov. Nepřemýšlela jsem, prostě to ze mě vypadlo. Aspoň se mi povedlo Rebecu naštvat. I když nevím, co to se mnou je. Dělalo mi radost, když Rebeca žárlila, ale dřív jsem taková nebyla.

Rebeca se na mě podívala vražedným pohledem. Naschvál jsem se na ni usmála, rozloučila se s Dylanem a odešla ke klavíru.

************************************

James mě přistihl při hře na klavír. Znovu jsem hrála písničku, kterou mi hrála máma když jsem byla malá, tu jedinou umím zpaměti. Z očí se mi začaly spouštět slzy, bylo toho na mě moc.

James mě uviděl a zakřičel: ,,Hej, ty tam! Nebul, pojedeme na výlet," zasmál se a já zvedla hlavu jeho směrem.

„Nechci nikam" odsekla jsem až moc zle.

,,Ale chceš, už ti tady z toho prostředí začíná jít hlava kolem, slušně řečeno," usmál se a vyšel ven.

Mlčela jsem, protože měl nejspíš pravdu, a tak jsem ho poslechla a nastoupila do luxusního červeného BMW.

************************************

Přijeli jsme do tmavého lesa, kde se okolo nás tozléhala jen pustá tma, takže jsem skoro nic neviděla. Jediné co se povedlo mému oku zachytit byly tři postavy, které stály u velkého keře.

James mě vzal za ruku a táhl k nim, ale mě se tam nechtělo. Už z dálky jsem cítila a matně viděla cigaretový kouř.

Vzpírala jsem se a zašeptala směrem k Jamesovi: „Jamesi, prosím vraťme se zpátky a pojeďme domů."

James jen zakroutil hlavou a tiše se zasmál. Už zase tu byl ten jeho smích, který mi naháněl hrůzu.

Přibližovali jsme se blíž k neznámým lidem a ve mně začala stoupala nervozita. Ze strachu jsem vzala Jamesovu ruku a pevně ji stiskla.

Další díl je tady.
Líbí se vám?
Kdo si myslíte, že budou ty postavy?
Děkuju za přečtení. 😳