Nevinná

Je tady

Je hrozné sedět jen tak na posteli a vzpomínat na zážitky a chvíle, které už nejdou vrátit. Při pohledu z okna, jsem si připadala jako ve vězení. Pozorovala jsem kapky padající na špinavou zem, za oknem. Chtělo se mi utéct. Chtěla jsem začít křičet a řvát na všechny strany. Ocitla jsem se znovu na začátku.

Vyčerpaná jsem si lehla na postel, když v tom se otevřely dveře od mého pokoje. Byla tma, tak jsem spatřila jen černou siluetu jakého si muže nebo kluka. Než jsem se stačila vzpamatovat, místnost se zalila světlem a ve dveřích stál Nick. Vysoký, modrooký blonďák. Vypadal mnohem starší, než doopravdy byl. Nikdo by neřekl, že mu je pouhých šestnáct let. Jeho rodiče se zabili při autonehodě, proto skončil v děcáku. Byl jediný s kým jsem se bavila. Trávila jsem s ním většinu času, ale potom si ho adoptovala nějaká rodina.

Posadila jsem se na postel a stále na něj nevěřícně zírala. Musela jsem se štípnout, abych zjistila, zda se mi to jen nezdá nebo nemám halucinace. „Au" zavýskla jsem hned potom, co jsem se štípla. „To jsem, ale blbá" zamumlala jsem si pro sebe. Nick se začal smát a přistoupil blíž k mé posteli.
„Jsi pořád stejná" pronesl se smíchem a posadil se.
„Co tu děláš?" sykla jsem udiveně. „Myslíš jako u tebe na pokoji nebo v děcáku?" jeho smích zněl místností dál a nikam se neztrácel.
„Obojí" odvětila jsem rozčarovaně. „Ta rodina mě vrátila. Nevím z jakého důvodu, to mi neřekli, ale prostě mě dali zpátky." v jeho hlase jsem poznala, že byl naštvaný, ale zazněla tam i lítost.
„A co dělám ve tvém pokoji? Přišel jsem za tebou, ale jestli ti to vadí, tak můžu zase odejít." řekl jako by se nic nedělo.
„Nikam nechoď. Ale víš, že porušujeme pravidla? Pokud přijde vychovatelka, bude z toho velký malér." připomněla jsem mu, že po večeři už nesmíme nikoho navštěvovat.
„To je mi jedno" odpověděl mi s nezájmem a chytl mě za ruku. „Chyběla si mi Kat" zašeptal a okamžitě mi věnoval dlouhý polibek.

*Co to tu dělám?* Problesko mi hlavou. *Tohle bych neměla. Ale on je tak zvlaštní, něco mě k němu táhne.* Dohadovala jsme se sama se sebou.

Nick mi shrnul vlasy z čela a začal mě zahrnovat polibky. Už jsem to nevydržela a oddálila se od něj. „Promiň, ale tohle nemůžu" sklonila jsem hlavu, abych se mu nemusela dívat do jeho křišťálově modrých očí.
„Proč ne? Udělal jsem ti něco Kat?" poznala jsem, že je mu to líto.
„Ty jsi nic neudělal" poznamenala jsem.
„A kdo teda?" byl až moc zvědavý. Pozvedl mi hlavu nahoru a čekal na odpověď.

Tak je ti další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení.❤