Nevinná

Změna

Z pohledu Dylana:
Nezvládnu to. Sotva si to přiznám, nedokážu to říct nahlas. Líbí se mi. Ano Kathrin se mi líbí a to je špatně. Měla být jen moje hračka, nic víc, ale já magor se do ni zamiloval. Nesmím, nemůžu. Je to proti všemu. Jestli se to někdo dozví, bůh ví co se stane. Poslední dobou tak nějak bojuju sám se sebou. Ale dost, musím všechny city dát stranou, mám ji jen pro zábavu a tečka. Říkal jsem si v duchu.

Mlčel jsem. Nic jsem neřekl, jen na ni koukal jako na obrázek. Podívala se na zem, shrnula si vlasy za ucho a usmála se.

Kathrin: „Co jsi mi to chtěl říct?
Já:„Nic důležitého, jen aby jsi za chvíli přišla k autu".

Z pohledu Kathrin:
Neměla jsem tu žádné věci, takže jsem nic nemusela balit. Odebrala jsem se k autu, kde už čekal Dylan. Tvářil se úplně jinak než při našem posledním rozhovoru. Jeho pohled byl zcela vážný. Přišla jsem k němu, kousla se do rtu a chtěla ho políbit, ale on uhnul.

Sedla jsem si na místo spolujezdce a vnímala nepříjemné ticho. Dala jsem si ruku na Dylanovo stehno, začala jsem ho hladit a spiklenecky se na něj podívala. Zakoulel očima. Vzal mou ruku, trhl s ní pryč a pokračoval v řízení.

„Tak fajn": řekla jsem naštvaným a uraženým tónem.
Nic neřekl, pořád mlčel...
Já:„Hej mluv se mnou, co tě zase kouslo? Vždyť se chováš jako..." neodpověděla jsem, protože mi okamžitě prolétla facka.
"Au" vyjekla jsem bolestí.

Já:„Baví tě hodně mlátit lidi?"
Dylan: „Ani ne, ale když je to nutný..." pokrčil rameny a konečně se usmál.

Konečně "doma". Jen já a Dylan, říkala jsem si, ale po chvíli jsme zjistila, že se nejspíš mýlím.

Další díl je na světě.
Líbí se vám?
Kdo si myslíte, že tam bude?
Děkuju za přečtení. 😳