Nevinná

Chyba

Přijeli jsme k velkému baráku. Světla byla zhasnutá a všude bylo ticho.

Já:„Dylane, jsme tu správně?"
Dylan: „Ano, následuj mě."

Vešli jsme dovnitř a já se velmi lekla. Najednou se rozsvítilo. Všichni vyskočili a zakřičeli, jedno a to samé slovo: „Překvapení".

Nechápavě jsem se podívala na Dylana a zeptala se:„Dylane, ty máš dneska narozeniny?"
Dylan: "Já ne, ale ty. Dnes je ti šestnáct". Začala jsem se smát a tentokrát na mě nechápavě koukal on.
Já:„Není, narozeniny mám až za týden. V papírech na adopci je to napsané špatně, protože to Suzi spletla a už to nechtěla škrtat".

Všichni se začali smát, ale Dylan vykřikl:„Vždyť je to jedno, o jeden týden dřív nebo dýl. Oslavíme to dneska."

Spousty lidí jsem tu neznala. Znala jsem jen Dylana, Jessicu, Tonnyho a Rebecu, která prý přiletěla jen kvůli mně.

Ale všichni byli straně hodní. Když jsem chtěla jít poděkovat Dylanovi, za to co pro mě udělal, potkala jsem někoho, koho jsem tu vůbec nechtěla a nečekala.

Uviděla jsem Kevina. Šel ke mně, ale já ho obešla velkým obloukem. Rychle jsem se přesunula k Dylanovi. Dívala jsem se na Kevina a v duchu si říkala:*To máš smůlu co? K Dylanovi se neodvážíš. Měl by jsi raději odejít*.

Dylan se začal zajímat koho to stále pozoruji. Uviděl Kevina a vše pochopil tak jak neměl. Úplně opačně než to všechno je. Naštvaně nakráčel ke Kevinovi.

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení. 😳