Nevinná

Tajný plán

Když jsme přišli domů, obloukem jsem se vyhla Jamesovi a zamířila do svého pokoje. Zamkla jsem dveře, z kapsy vytáhla vizitku a do ruky vzala telefon. Sedla jsem si na postel a čekala, až to někdo zvedne.

Ta paní si dala opravdu na čas, ale po určité době to zvedla a já se představila. Připomněla jsem ji kdo jsem, kde mě viděla a co mi říkala. Pozvala mě na zkoušku, která je dnes večer. Samozřejmě, že jsem ji to odsouhlasila.

Zavěsila jsem a přemýšlela jak to udělat, aby si Dylan nevšiml, že jsem pryč. A ještě musím domyslet to, jak se tam dostanu, je to přeci jenom pěkný kus cesty. Kdybych chtěla jít pěšky,musela bych vyrazit už teď a mým tempem bych stejně přišla pozdě.

Sedla jsem si na postel a uslyšela jak Dylan něco křičí a v tom mi to došlo, už vím co udělám.

Šla jsem do kuchyně a z linky si nenápadně vypůjčila vizitku na Marka (mého kadeřníka). Zalezla jsem do pokoje a do mobilu zadala jeho číslo. Okamžitě to zvedl.

Mark: „Prosím?......Halo?"
Já:„ahoj Marku, tady Kathrin, ta od Dylana, které dělás kadeřníka."
Mark: „Ahoj Kathrin, co potřebuješ?"
Já:„No mám na tebe takovou menší prosbu, není to spojeno s žádným účesem. Jen potřebuju někam hodit, ale Dylan se nesmí dozvědět, že jsem pryč."
Mark:„Dobře, sice nevím proč, ale pomůžu ti. V kolik a kde máš být?"
Já:„Za dvě hodiny v Ashrparku."
Mark: „Fajn, za půl hoďky se pro tebe stavím. Ale budu stát o ulici dál, aby Dylan neviděl moje auto, takže nějak zmiz a přijď na Allberry street k prvnímu baráku na rohu. A neměj strach, po tu dobu co budeš pryč se o Dylana postarám a nějak ho zabavím."
Já:„Děkuju moc. Máš to u mě Marku."

Dylan neměl patrový dům, měl pouze přízemí, a proto jsem se rozhodla zvolit cestu oknem. Do batohu jsem naházela jen věci, které bych mohla potřebovat. Opatrně jsem vyskočila z okna, pod kterým byla tráva a plevel. Je vidět, že se o tu zahradu moc nestará.

Zamotala jsem se do lepivé trávy a spadla rovnou do mokré hlíny. Super, zrovna teď musím spadnout do bahna, pomyslela jsem si.

Doběhla jsem k Markovu autu. Měl pár "vtipných" poznámek, co se týče mého oblečení, ale po chvíli vtipkování mě pustil do auta.

Jeli jsme opravdu dlouho. Dokonce jsem možná i usla, protože si z té cesty skoro nic nepamatuju.

Poděkovala jsem mu, domluvila se s ním kdy pro mě dojede a odešla jsem.

Bylo to tu opravdu veliké. Nemohla jsem tu ženskou najít. Stála jsem tam a přemýšlela kam půjdu, když v tom mi někdo zaťukal na rameno.

Byla to ta ženská co mi dala vizitku. Jmenuje se Lucia. Dala mi pokyn, abych ji následovala.

Vynadala mi za vzhled mého oblečení. Omluvila jsem se a přijala věci, které našla v kostymérně. Převlékla jsem se a šla na plac.

Ocitla jsem se ve škole. Dostala jsem papír, kde byl napsaný můj text a sedla si na lavici.

Řekla bych, že mi to docela šlo. Vedle mě seděla nějaká holka, se kterou jsem vedla dialog.

Až do téhle části to bylo dobrý, potom přišel ten kluk a já ztratila řeč. Znáte ten pocit když vás někdo tak zaskočí, že nemůžete mluvit? Já jsem ten pocit právě teď poznala.

Bylo to jako bych spolkla bonbón nebo knedlík. Nevypadal moc staře, mohl být asi stejně starý jako já.

Když jsme měli pauzu, přiběhla za mnou Lucia a pochválila mě.

Sebrala jsem odvahu a došla za tím klukem. Vypadal mile a já chtěla aspoň znát jeho jméno.

Přišla jsem k němu, chtěla ho pozdravit, ale nestihla jsem to. Na malinkou (opravdu maličkatou) chvíli mi věnoval svůj pohled, a potom se obrátil a odešel.

Pauza skončila a mi pokračovali.

*Celý tento film byl o puberťácích a jejich "vztazích".
Já hrála jednu z hlavních postav jménem Judit. Judit byla zamilovaná do Tylera. Tylerovi se Judit také líbila , ale vždycky když s ní chtěl mluvit tak zpanikařila, začala koktat a buďto plácla nějakou blbost nebo odešla.
Jejich "románek" se jim snažila překazit Melisa, která po Tylerovi toužila jen kvůli jeho kamarádům. popularitě. Pořád tvrdila, že dva nejhezčí a nejpopulárnější lidi na škole musí chodit spolu.*

Přešli jsme na další scénu. Byla asi na konci filmu, protože tentokrát jsme já a Tyler spolu seděli na lavičce. Povídali jsme si a drželi se scénáře.

Projížděla jsem očima scénář a uviděla kurzívou napsané slovo polibek. Tak a už jsme u toho říkala jsem si v duchu. Usmála jsem se a přiblížíla se k Tylarovi, když v tom někdo práskl klapkou a zakřičel:„Střih. Máte krátkou pauzu".

Tak je tu další díl.
Líbí se vám?
Děkuju za přečtení.😳