Pomsta • [Harley Quinn]

5. Kapitola

Sedím na gauči a znuděně sleduju televizi. "Tak jdeme?" zeptal se Jerome. "Mhh." bylo to jediné, co ze mě vyšlo. Líně jsem se zvedla z gauče a šla jsem za Jeromem. "Tady máš boty." ukázal na kanady. Jedna byla červená a druhá modrá. "Proč zrovna tyhle dvě barvy?" podíva jsem se na něj s tázavým pohledem. "Nevím. Ale tobě to sluší." uchechtl se. Zakroutila jsem hlavou a nandala jsem si boty. "Zapomínáš na dost důležitou věc." podal mi do ruky tu baseballovou pálku. A já doufala, že na ni zapomene. "Tak a můžeme do ulic." zajásal Jerome.

Jako první musíme udělat něco s tím tvým obličejíčkem." zasmál se Jerome. "Taky nemáš zrovna nejhezčí xicht a neženu tě na plastiku.." odsekla jsem. Jen se usmál, ale dál už neodpovídal. Zastavili jsme u nějaké kosmetičky. "Přejete si?" zeptala se mile. "Jen potřebuju aby ona ladila... Chce to nějakou změnu. Prostě ať ladí s oblečením." uchechtl se Jerome. Posadila jsem se na židli a koukala na něj s vražedným pohledem. Jerome se jen nevinně usmál. Já mu to vrátim!

"Hotovo." řekla v klidu kosmetička. Podívala jsem se do zrcátka. Upřímně? Líbilo se mi to. Měla jsem ombré, jedna polovina vlasů byla modrá a druhá růžová. Vlasy byly dále také seplé do dvou culíků a volně jsem měla dva pramínky, které mi padaly do očí. Obličej jsem měla světlý a měla jsem jedno oko namalované růžově a druhé modře. Řasenka a linky mi oči ještě více zvýrazňovaly a rty mi zvýrazňovala sytě červená rtěnka. Zaujalo mě také černě vybarvené srdíčko které jsem měla pod okem. "Takže? Co na to říkáte?" usmála se mile kosmetička. "Výborná práce Trish." oplatil jí úsměv Jerome. Moment? On ji zná? "Vy se znáte?" zvedla jsem obočí a zírala na ně jak idiot. Jerome jen přikývl a hnal mě z obchodu. "Ani nezaplatíš?" ptala jsem se v tom ruchu. "Ne." usmál se.

Chvilku jsme chodili jen tak po ulici. Divila jsem se, že na mě lidi nekoukají jak na debila. "Víš, chtěl bych ti ukázat partičku lidí se kterou budeš moct spolupracovat." prolomil ticho. "Spolupracovat? Hlavně mi neříkej, že jsou to pošukové jako ty." podívala jsem se na něj. "Ne. Jsou daleko horší." zasmál se. "A k čemu ti to bude?" zeptala jsem se ho. "Nikdy jsem těch lidí nezneužíval. Jste něco jako moje tajná zbraň." usmál se. "Děkuju no.. Takže hračky?" zamračila jsem se. "Taky by se to tak dalo říct." řekl klidně. "To jsem si vždycky přála." řekla jsem naštvaně.

"Vybij si ten vztek." zašeptal mi do ucha. Bylo to jako spouštěč. Ve chvíli co to řekl jsem vztekle zničila výlohu nějakého obchodu a vzala jsem si kabelku, která se mi docela líbila. "Takhle se mi líbíš." začal se Jerome šíleně smát. Jen jsem nad tím protočila oči a šla jsem se procházet dál na náměstí. "Podívej, támhle máš zbytek partičky." mrkl na mě a ukázal na skupinku šesti lidí, kteří dováděli na ulicích. "Ne, to je dobrý." snažila jsem se neupoutat jejich pozornost. "Ale copak?" zeptal se. "Řekněme, že chci být samotářka." odsekla jsem.

Když mě po nějaké chvíli Jerome dostrkal ke skupince lidí, tak jako by se po něm slehla zem. Chtěla jsem ho najít a vymluvit se, že mě bolí hlava abych tu s nima nemusela být, ale on nikde.

"Takže ty jsi ta nová?" zeptal se nějakej týpek. Byl docela v pohodě, teda až na tu zbraň, co mu visela za zády. "Asi jo." odpověděla jsem. "Jo no, mistr J. nám říkal, že tě máme zaučit." řekl ten týpek. "Mistr J.?" vykulila jsem na něj oči. "No? Je na tom něco špatnýho? Pod tímhle přízviskem ho tu zná snad každý." řekl jednoduše. "Fajn, nebudeme to tu řešit. Jsem Harley." řekla jsem jednoduše. "Já jsem Jeff." odpověděl. Nikdo jiný se mi nepředatavil, ale bylo mi to jedno. Tímhle setkáním teprve všechno začalo..