Pomsta • [Harley Quinn]

16. Kapitola

"Odcházíme." řekl Jerome. "Ty jsi ho zabil.." klepala jsem se. "Taky jsi zabila lidi a já ti tu nebrečim na rameno." zasmál se. Pravda.. Zatřásla jsem hlavou. "Tak fajn." šla jsem za ním. Jerome spokojeně nakráčel ke dveřím, které následně otevřel. Najednou ho někdo přitiskl ke zdi a víc jsem neviděla.."Zabil jsi Sáru Essen!" zařval na Jeroma. Ten hlas je mi povědomí.. Jim Gordon! "Teď zabiju já tebe!" řekl naštvaně. Uslyšela jsem Jeromův pokus o smích. Vyšla jsem ze dveří. "Nech ho být!" zařvala jsem. Odlákala jsem Jimovu pozornost a toho Jerome využil. Praštil Jima zbraní. Jim se následně svalil na zem a Jerome se zvedl. "Měl by jsi si rozmyslet po kom jdeš." zachraptěl Jerome. Jim se ještě pomalu sápal pryč. "Ne, ne. Už ani krok." usmála jsem se. Kopla jsem ho do hlavy a on následně upadl do bezvědomí. "To by bylo." řekl Jerome. S úsměvy na tvářích jsme odešli z budovy.

"A teď hurá do autobusu!" zasmál se Jerome. "Zapomněl jsi si šálu a čepičku." podívala jsem se na něj. "Nepotřebuju." šibalsky se usmál. Zastavila jsem se. "Jdeš?" zeptal se. "Ne, dokud mi neřekneš co máš v plánu." založila jsem si ruce na prsou. "Bude to překvapení." zajásal. "Och, ale já na překvapení nejsem." odsekla jsem. "Od teď jo." zamračil se. "Je to beznadějný! Jdu pěšky!" rozhodla jsem. Jerome se na mě naštvaně podíval. Jen jsem na něj hodila vražedný pohled a šla jsem pryč. Vlastně ani nevím kudy. "Snad si nemyslíš, že jen tak odejdeš." řekl Jerome s jemným vztekem. Neodpovídala jsem, prostě jsem šla. "Jak myslíš holčičko." procedil skrz zuby.

Přiběhl přede mě a šíleně se zasmál. Začala jsem instinktivně couvat, ale zarazila jsem se o strom. "Ha! A co budeš dělat teď?" šeptl děsivě. Mam pocit, že mě zabije. Jeho šílenost ho začala ovládat a to se mi ani trochu nelíbilo.

"Harley!" zařval hlas... Kitty? Okamžitě za mnou přiběhla. "Co to děláš?" zeptala se. Vážně? Debilnější dotaz položit nemohla? "Pletu tady svetr jsi si nevšimla?" řekla jsem ironicky. Nad tímhle se Jerome pousmál a oddálil se."Kdo je to?" podívala se na mě podezřívavě. A jsem v háji. "Uch. Já jsem její bratr Frank." řekl Jerome. Jaký to herecký talent! "A proč tě tiskl na strom?" zeptala se. "To neřeš. Kde je zbytek party?" zeptala jsem se jí. "Oni teď něco zařizujou. Já jsem si vzala jako kdyby volno." usmála se mile. "Kam jsi zmizela?" zeptala se. "No, potkala jsem tady Frankieho a šla jsem s ním na kafe a potom jsme jeli do..... na hotel." falešně jsem se usmála a doufala, že to budu mít z krku. "Tak sestřičko jdeme?" podal mi Jerome ruku. Podala jsem mu tu svou a usmála se. Tak moc mě tohle zahřálo u srdce. S úsměvy jsme odkráčeli pryč. Nemohla jsem si odpustit protočení očí.

"To byl teda výlet!" řekl Jerome když jsme došli domů. "Kitty? Není to ta z tý partičky lidí do který patříš?" zeptal se. Patřím? Och, těsně vedle. Jen se tam občas přištvu abych si nepřipadala osamělá. Došlo mi to při rozhovoru s Kitty. Došlo mi, že mě to s Jeromem všechno baví. On je tak, tak.... Co to melu? Jsem snad úplně blbá!?

"Tak co?" vyrušil mě Jerome z přemýšlení. Zatřepala jsem hlavou a podívala se na něj tázavým pohledem. "Jsi nějaká jiná." přistoupil ke mně. Viděla jsem mu jiskřičky v očích. "Jsem jiná a to kvůli tobě." povzdychla jsem si. "Takže jsi na mě naštvaná protože jsem tě změnil?" přiblížil se ještě o krok blíž. "Změnil jsi mě k lepšímu." šeptla jsem. Jeho ruka pohladila mou tvář a já už to zkrátka nevydržela. Musela jsem to udělat...