Pomsta • [Harley Quinn]

30. Kapitola

"Mam je!" řekla jsem a s vítězným úsměvem popadla klíčky. Odemkla jsem celu a vyháněla již bývalé vězně rychle ven. "Pojď Jeffe!" zavolala jsem na něj a rychle běžela z Arkhamu. Na Jeroma jsem nepromluvila, nebyla jsem toho schopna. Jeff zakroutil hlavou a rozeběhl se.

Vyskočila jsem ven z Arkhamu a čekala na ostatní. Uslyšela jsem střelbu, což nejspíš znamenalo, že už se tam objevila ostraha. Jeff vyšel se znepokojeným výrazem z budovy a svůj pohled upřel na mě. "Kde je zbytek?" zeptala jsem se. "Vedou přestřelku.." řekl Jeff. V pohodě, však já je dostanu z Arkhamu ještě jednou... i když je fakt, že jsem z Arkhamu chtěla dostat spíš Jeroma.. pomyslela jsem si.

"Konečně." podívala jsem se na Kitty. Ke mně a Jeffovi přišla, ale jen Kitty. "Kde jsou Leo a Jason?" zeptala jsem se. Kitty se na mě podívala se smutným obličejem. "Ne, ne, ne, ne!" začal opakovat Jeff. Nevěřícně jsem na ní zírala. "Jasona trefili do nohy a Lea do hrudníku.. bylo jich moc." povzdychla si. "Přežili to?" zeptal se Jeff nadějně. "Jason jo, ale Leo..." zlomil se jí hlas a rozbrečela se. "Musíme pryč." popohnala jsem je pryč.

"Omlouvám se, ale musím si něco zařídit." řekla jsem po chvilce cesty. Doufala jsem, že Jerome bude v bytě ve kterém jsem do nedávna bydlela i já. A nejspíš znovu budu, protože se mi nechce pod most... Byla jsem nejistá, ale potřebovala jsem si s Jeromem promluvit o několika věcech.

Vešla jsem do pootevřených vchodových dveří a začala vycházet schody. Zaklepala jsem na dveře. "Je otevřeno." ozvalo se. Zatahla jsem za kliku. Čím blíž jsem byla Jeromovo přítomnosti, tím horší jsem měla pocit.

"A-ahoj." vykoktala jsem ze sebe. Jerome se na mě usmál. Nebyl to ten jeho arogantní nebo šílený úšklebek, byl upřímný... a hrozně mu slušel. Úsměv jsem mu neopětovala, což ho trošku znepokojilo, ale snažil se to na sobě nedát znát.

"Věděl jsem, že přídeš." radostně se na mě podíval. "Že přídu sem a nebo do Arkhamu?" zeptala jsem se. Dost blbá otázka... "Obojí." řekl po chvilce přemýšlení.

Jedním rychlým pohybem se zvedl z gauče a zamířil ke mně. Znepokojila jsem a začala jsem ustupovat. "Proč se mě bojíš?" zamračil se. "Proč ke mně chováš jako k nějaké věci?" podívala jsem se mu do očí. "Ne zlatíčko, kdybych se k tobě choval jako k věci, tak mám jiný přístup." nahodil opět ten jeho úšklebek.

V mém couvání mi zabránila zeď o kterou jsen se zarazila a tak se ke mně Jerome přiblížil nebezpečně blízko. "Jerome prosím, nedělej mi to ještě těžší." podívala jsem se na něj prosebným pohledem. "Co? Co bych ti neměl dělat těžší?" přejel mi rukou po tváři. Naštvaně jsem se na něj podívala a ruku mu strhla z mojí tváře. "Tohle všechno!" začala jsem máchat rukama jako pomatená. "Jsi hrozně tvrdohlavá." uchechtl se.

"Stejně mám na tebe jednu otázku." zklidnila jsem. Přikývnutím mi dal na jevo abych mluvila. "Proč jsi se nechal zavřít do Arkhamu?" zeptala jsem se. "Tušil jsem, že by jsi přišla. Chtěl jsem si to ověřit." odpověděl jednodušše. "A kdybych nepřišla?" "Ale přišla.." usmál se. "Jak to víš?" podívala jsem se na něj udiveně. "Protože jsem si uvědomil jednu věc." řekl. "Jakou?" zeptala jsem se. "Tuhle." políbil mě.