Pomsta • [Harley Quinn]

23. Kapitola

"Vrah tvých rodičů je Theo Galavan." řekl Oswald.  "A to je kdo?" zeptala jsem se nechápavě. "Zakladatel maniaků.." odpověděl. Hned se mi vybavil ten nápis 'MANIAX!'.

"Takže ty." ukázala jsem na Jeroma. "Já nevěděl, že je to tvoje rodina." bránil se. "Nevěděl? To je tak absurdní!" zařvala jsem. Zvedla jsem se a zamířila k východu. "Kam jdeš?" zeptal se Jerome s raněným výrazem. "Co nejdál od tebe." prskla jsem. Jsem taková kráva! Já mu věřila a on mě celou dobu vodil za nos. Rozhodla jsem se jít k partě a rozloučit se s nima. V Gothamu už dýl nebudu!

***

Procházím se po náměstí a pátrám po partě.

"Baf!" zatřásla se mnou Kitty. Otočila jsem se na ní s falešným úsměvem. "Ahoj." pípla jsem. "Co ti je?" zamračila se Kitty. "N-nic, co by bylo..." šeptla jsem. Byla jsem naštvaná, ale zároveň moc zlomená na to, abych ničila věci okolo. "Co ti je?" zeptala se Kitty znovu, ale tentokrát ráznějším hlasem. "Co by bylo? Nic!" odsekla jsem. Naštvaně se na mě podívala a zapřemýšlela se. "Nic? Tak fajn a proč máš teda oteklý oči?" narážela na můj obličej. Dobře, je pravda, že jsem možná trošku brečela... trošku víc.. "Fajn, chceš to vědět tak fajn! Unesl mě kluk a tím myslím toho zrzka, který mi slíbil, že mi zjistí, kdo zabil moje rodiče. Trávila jsem s ním víc času, než bych chtěla a co se nestane? Dozvím se, že on a ta takzvaná partička maniaků byli ti, kteří za všechno můžou.. Připadá mi to, jako bych byla zlomená. A co je nejhorší? Cítím se z toho, co mi udělal daleko hůř, než když jsem se dozvěděla o smrti mých rodičů!" zařvala jsem na ní. Z uličky vyběhl zbytek party a díval se na mě udiveným pohledem.

"Takže jsi zamilovaná.." šeptla Kitty. "Tak tohle je už vážně moc.." zamračila jsem se. "Já to myslím vážně!" zvýšila Kitty hlas. "To je směšné.. Každopádně chci odjet daleko od Gothamu." povzdychla jsem si. "Jak myslíš." podívala se na mě s posmutnělým obličejem a odešla ke zbytku party.

"Hej taxi!" zavolala jsem na auto. Taxikář zastavil. Mile jsem se usmála a nasedla do auta. "Kam to bude?" zeptal se mile. Nadiktovala jsem mu adresu.. Plánuju jet za Jeromem do bytu, ne kvůli němu, ale kvůli tý přiblblý pálce.. "Nevypadáte zrovna nadšeně." zíral na mě přes zrcátko. "Ještě abych byla.." šeptla jsem. Otočil se na mě s nechápavým pohledem. Zakývala jsem hlavou na náznak, že o tom nechci mluvit a začala zírat z okýnka.

Zaplatila jsem taxikáři a s falešným úsměvem se rozloučila. Zamířila jsem do baráku, kde je ten byt kam se mi po pravdě naprosto vůbec nechtělo. S povzdychnutím jsem zamířila ke dveřím. Chtělo se mi brečet při pomyšlení na Jeroma a tak doufám, že se mi neukáže na oči.

Nádech. Výdech. Otevřela jsem dveře od bytu a hledala tu pitomou pálku. Jerome se objevil na chodbě a já se na něj s šokem v očích podívala. Jerome se neusmíval a to mi přišlo divné. Zíral na mě s lítostí v obličeji. "Kde mám baseballku?" zeptala jsem se s kamenným výrazem. "Harley nech si to vysvětlit." podíval se mi do očí. "Zabil jsi moje rodiče!" zařvala jsem. "Ale já nevěděl....." nedořekl, protože jsem mu skočila do řeči. "Nezajímá mě to, chápeš!?" řekla jsem s větším vztekem. Jerome vzal pálku z po za rohu a přistoupil s ní ke mně. "Než odejdeš, chci udělat ještě jednu věc.." podíval se na mě s jiskřičkami v očích.