Pomsta • [Harley Quinn]

10. Kapitola

Dívala jsem se na televizi se stálým nezájmem. Čekala jsem až uvidím to "logo".

Konečně začaly zprávy. "Těšíš se?" zeptal se Jerome. Cukla jsem sebou z toho jak jsem se lekla. "Ne, jen mě zajímá co jsi zase provedl." odsekla jsem. "Tak koukej! Budete slavní!" zajásal. To je debil. "Já nejsem žádný maniak!" zvýšila jsem hlas. "Zatím ne." usmál se. Odvrátila jsem od něj pohled a zadívala se opět na televizi. Zrovna tam byla reportáž s názvem "maniaci jsou zpět". Na obrazovce bylo sedm mrtvol a na každé bylo něco napsáno. Dohromady tvořily nápis "MANIAX!". "Děláš si srandu?" zamračila jsem se na Jeroma. "Je to originální." bránil se. "Hele ty tupče." ukázala jsem na něj prstem. Zvedla jsem se z gauče a zamířila k němu. "Hele, co takhle se jít provětrat ven?" zeptal se. Neodpovídala jsem, jen jsem se k němu přibližovala. Natiskla jsem ho na zeď a zamračila se. Jeho úsměv se rozšířil, popadl mě za ramena a otočil nás. Teď jsem byla ke zdi přitlačená já. "Co? Copak je Harley?" zeptal se. V jeho očích byly jiskřičky, vztek, zuřivost a šílenost. Měla jsem strach, kdo by neměl, ale něco ve mě probouzelo kuráž. "Ty! Ty jsi tak.. tak.." nevěděla jsem jak to mám říct. Jeho pohled mě dováděl k šílenství, ale moje hrdost mi nedovolovala dát mu cokoliv na jevo. "Tak?" přiblížil se ke mně svým obličejem. Stále jsme udržovali oční kontakt. V jeho očích se na moment mihlo něco, co jsem na něj ještě neviděla- touha. Mám chuť ho políbit, dát mu facku, začít na něj řvát a ničit věci okolo zároveň. Nevím, co mám udělat dřív. Nakonec za mě rozhodl Jerome a jedním polibkem mě naprosto vykolejil. Měla jsem pocit jako by všechny problémy zmizely. Nechápu, co se mnou dokáže dělat. Je to z mého pohledu naprosto nepopsatelný člověk. Odtáhl se ode mě a usmál se. Bylo to jako by mě jenom využil, ale jeho oči mluvily jinak.

Po tom co se stalo jsem se rozhodla, že se půjdu projít. Tentokrát jsem si s tou baseballovou pálkou jako idiot nepřipadala. Hledala jsem tu partičku lidí abych se s nima domluvila na záchraně Jeffa.

Moc dlouho jsem ulicemi bloumat nemusela, za nedlouho se za rohem jedné budovy objevila parta několika lidí. Poznala jsem je podle Kitty. "Čau lidi!" zařvala jsem na ně. Všichni se na mě usmáli. "Páni Harley! Báli jsme se, že se ti něco stane! Jak jsi se dostala z Arkhamu a co Jeff?" zahrnula mě Kitty otázkami. "Brzdi.." zasmála jsem se. "No, z Arkhamu mě dostal J......" odmlčela jsem se. Říkal, že jeho identitu nechce prozradit.. "mistr J. A ne, bohužel Jeff se z Arkhamu nedostal, ale proto jsem za vámi přišla. Potřebuju aby jste mi pomohli osvobodit Jeffa." usmála jsem se. "Mist J.?" udivila se Kitty. Přikývla jsem. "Ovšem, že ti pomůžeme. A kdy to vypukne?" zeptal se Leo. "Dneska večer." řekla jsem sebejistě. Najednou mezi nima vznikl ruch. "Absurdní!" "Do Arkhamu se jen tak nedostaneme." "Pitomost.." hádali se. "Hej!" okřikla jsem je. Vytáhla jsem Kitty zbraň z pouzdra a vystřelila jsem do oblohy. "Takže vy nechcete pomoct Jeffovi? Měli by jste vědět, že to díky tomu, že se obětoval teď netrčíte v Arkhamu! Takže pomůžete mu?" zařvala jsem na ně. "Fajn." řekli najednou. "Tak vyrážíme. Napřed si teda odchytneme nějaký auto.." zasmála jsem se. Vrhla jsem se do čela týmu.

Podívala jsem se na poměrně velký náklaďák a rozhodla jsem, že tohle auto přesně potřebuju pro takhle početnou skupinu. Naznačila jsem, že stopuju a byla bych ráda aby zastavil a řidič vozidla skutečně zastavil. "Přejete si?" zeptal se mile. Kývla jsem na Kitty, která ho střelila do hlavy. Otevřela jsem dveře od auta, původního řidiče shodila z sedačky a nasedla si místo něj. Postupně si přisedl i zbytek skupiny. "A vzhůru do Arkhamu!" zajásala jsem.