Pomsta • [Harley Quinn]

39. Kapitola

Po tom, co doktor odešel jsem začala hysterčit ještě víc. Sice vím, že do mého života dítě nemůže, ale i tak jsem vždycky snila o tom, že budu mít rodinu.

"Takže tady máš čaj a nějaké sušenky." usmál se Jerome. Očividně mu utěšování moc nejde.. "Děkuju." řekla jsem a falešně se usmála. Jerome na mě měl značný vliv a tak jsem se v jeho přítomnosti začala rychle uklidňovat.

"A co budeme dělat?" zeptala jsem se po chvilce. "No, ty budeš ležet a já pracovat." usmál se. "Hele, beze mě nikam nejdeš. Půjdu s tebou." rozkázala jsem. "Vždyť se pomalu ani hýbat nemůžeš a už chceš jít se mnou nějak vraždit lidi.... ehh, teda pracovat." vyšiloval. "Fajn, pane starostlivý.." povzdychla jsem si. "Takže brou brou, já za chvilku přídu." dal mi pusu na čelo. Zakroutila jsem hlavou, ale co se dá proti němu dělat..

**(O týden později)**

Procházím se s Jeromem někde po nějaké ulici. "Co by jsme mohli dělat krom nudného střílení po lidech?" šťouchala jsem Jeromovi prstem do ramene. "Nevim, co třeba využít tvojí baseballku?" usmál se.

Vzala jsem baseballku do obou rukou a dělala, jakože z ní střílím a u toho "C c, bžž!" nebo nějaký podobný zvuky. "Hlavně nebýt dětinská." usmál se. "Já nejsem dětinská, jen se nudim." řekla jsem.

"Hej vy dva!" zařval na nás někdo. Znuděně jsem se na dotyčného podívala- byl to Jim Gordon. "Detektiv Gordon! Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?" zazubil se Jerome. "Konečně přišel ten čas kdy tě dostanu Valesko." řekl sebevědomě. "Ach jo.. Tohle vypadá jako hodně špatnej film." zvedla jsem obočí. Gordon namířil zbraní na Jeroma. V tu ránu jsem vytahla zbraň i já, ale Jerome nic.

Jerome jen stál se svým šíleným úšklebkem a zíral na Gordona. "Myslíš si, že mě svou pistolkou zastrašíš Jime?" začal se k němu Jerome přibližovat. Začala jsem se bát, ale znát jsem to na sobě nedala. "A jak jsi vůbec přišel na to, že tu jsme?" zeptal se Jerome. "Řekněme, že doktorům se nedá věřit." pronesl Gordon. To mi mohlo dojít, že ten doktůrek tam nebyl jen tak.. Jerome už byl téměř u něj.

Gordon využil Jeromovi chvilkové nepozornosti a něco mu vpích injekcí, kterou rychle vytáhl z kapsy. "Tohle bylo zrádné." řekl Jerome a upadl do bezvědomí. "Co jsi to provedl?" vykulila jsem na Gordona oči. "Je to jen uspávací látka." řekl a pokynul rukou. V tu chvíli mi došlo, že je někdo za mnou, ale než jsem stihla jakkoliv zareagovat mi vpíchli nejspíše tu samou látku, kterou použil před tím Gordon na Jeroma. Podlomili se mi nohy a začala jsem pociťovat únavu čím dál intenzivněji dokud jsem nepropadla spánku.

***

"Ach, moje hlava." chytla jsem se za čelo. Zaklepala jsem hlavou a zjistila, že jsem za mřížemi- ve vězení. "Ty jsi vzhůru Růženko?" zeptal se Jerome, který byl ve stejné cele.. taky inteligentní nás šoupnout spolu. Asi mají na policii zkrácený vedení.

"Hádam, že jsme v Arkhamu." řekla jsem a předstírala překvapenou. "Jsi chytrá." usmál se Jerome. "Já vím." začala jsem se smát. "Ale na mě nemáš." řekl Jerome sebejistě. "Já tě už jednou z Arkhamu dostala." zdvyhla jsem obočí. "Já tebe taky." řekl pro svojí obranu. "No, ale to se nepočítá. To bylo na policejní stanici." zakroutila jsem hlavou. "Fajn." zvedl ruce nad hlavu na náznak, že se vzdává. Vítězně jsem se usmála a prohlídla si celu. "Pojď do společné místnosti, seznámím tě s Aaronem." táhl mě za ruku. "Když se mu zalíbíš, tak to může být i tvůj osobní strážce." řekl.

"Ahoj Aarone." pozdravil se s ním Jerome. Podle Aaronovo postavy bych si tipla, že je tu za nějakou masovou vraždu- je to gorila..

"Tohle je Harley Quinn." ukázal na mě. "Představit se umim sama." odsekla jsem. Jerome odešel aby jsme se seznámili, takže jsem se rozhodla, že si Aarona omotám okolo prstu. "Aarone?" šťouchla jsem mu do hrudníku. "Ano?" zeptal se. Měl opravdu hluboký hlas. "Nechtěl by jsi být můj kamarád?" skousla jsem si ret. "Ano." řekl s úsměvem. "Kdyby se mi někdo pokusil ublížit.. ochránil by jsi mě?" ujišťovala jsem se. "Ano." Jak nečekaná odpověď... "Moc ti děkuju, zlatíčko." dala jsem mu pusu na tvář. Takhle se získávají přátelé..