Pomsta • [Harley Quinn]

21. Kapitola

Zmateně jsem přejížděla pohledy po partě. Přistoupili k nám. "Bratr Finn?" zamračila se Kitty. "Fajn. Možná to není tak úplně můj bratr." povzdychla jsem si. "Je to tvůj přítel, co? Dokázala jsi ho za nás vyměnit." odfrkla si Kitty. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem Jeroma ochránila, ale na druhou mi její pohled ničil něco uvnitř mě. "J-já. Kitty. Tohle..." hledala jsem slova. "Co? Tak nám vysvětli kdo to je?" zařvala Kitty. "Chceš vědět kdo to je!? Tohle je ten, který shání toho kdo zabil moje rodiče!" zařvala jsem na ní. Kitty byla mojí odpovědí zaskočená. "Aha. Málem bych zapoměla. Promiň." zasmutněla.

Jerome se omluvil a rychle odešel pryč. Byla jsem tu už zase jen já a parta. "Tak a vracíme se zase zpět do starých kolejí. A mimochodem nevíš kde je Kath?" zatvářila se Kitty vážně. "No.. Kath je mrtvá." zadívala jsem se do země. "Co?" téměř zařval Jeff. "Zrovna ty si nestěžuj. Všechny nás chtěla zabít!" zvážnila jsem. "To by neudělala!" bránil se Jason. "Ne? Tak hele! Buď bych teď byla mrtvá já a Jeff a nebo jen Kath." odsekla jsem. "Jeff?" udivila se Kitty. "Měla to v plánu už dlouho.." šeptla jsem.

Když jsme si všechno vyříkali, tak jsme se vydali do ulic. Můj pohled zaujala baseballová pálka, která byla do nedávna moje. Nacházela se ve výloze jakéhosi obchodu. "Nemáte tu někdo něco čím to můžu rozbít?" ukázala jsem na výlohu obchodu. Jeff chápavě přikývl a sundal si zbraň ze zad. Praštil s ní o sklo, které se následně sesypalo. "Děkuju." usmála jsem se na Jeffa. Vzala jsem si baseballku z výlohy a spokojeně jsem šla dál. "Žvejku?" zeptala se Kitty. Přikývla jsem a vzala si žvýkačku.

"Bum!" zajásali jsme s Kitty téměř na stejno když Jeff spustil bombu. Všichni jsme se smáli jako retardi a užívali si svobody. "No, tak já jdu na kutě." řekl Leo. "Já se tu budu ještě chvilku potulovat, tak se měj." rozloučila jsem se. Obrátila jsem se od party a šla zase zpět domu. Tedy pokud se to tak dá nazvat..

***

S úsměvem na tváři jsem zaklepala na byt. "Je odemčeno." uslyšela jsem řev Jeroma. Otevřela jsem dveře a vešla do bytu. Zula jsem si boty a šla automaticky do obýváku. Jerome tam seděl v křesle a přemýšlel.

"Co je ti?" narážela jsem na jeho nejistou tvář. "Harley, musím ti něco říct." podíval se mi do očí. Přešla jsem ladnými kroky k němu a stále jsem se na něj dívala. "Copak?" zatvářila jsen se vážně. "Zítra se sejdem s Oswaldem, prý ví kdo může za ten požár." řekl. Chvilku jsem přemýšlela, protože mi nedošlo, že myslí požár, kde utonuli moji rodiče. Až teď mi došlo, že tu neni mrtvola Tiny. Asi si hrál na uklizečku.. "Dobře." přikývla jsem. V hlavě mi hned probíhaly způsoby jak zabiju toho, kdo zabil moje rodiče. Každý nápad byl lepší než ten předešlý, ale necháme to až na pak.

"Jerome, já si půjdu lehnout. Dobrou." rozloučila jsem se s ním. "Jo, já půjdu taky." usmál se. Byl nějaký jiný. Něco v něm bylo, ale jeho šílenou stránku mám radši.. Ani nevím proč, prostě je to tak. Rychle jsem přeběhla do ložnice a lehla si pod peřinu. Netrvalo dlouho a přišel i Jerome.

"Dobrou." chtěla jsem už spát. "Co uděláš s tím dotyčným, který zabil tvé rodiče?" zeptal se Jerome. Stupidní otázka dle mého názoru.. "Chci aby si potrpěl na nejhorší smrti která může být." zašklebila jsem se. "Tak zítra to domysli, protože potom už moc času zbívat nebude. Oswald mi slíbil, že se pokusí zjistit polohu toho dotyčného." řekl Jerome. Připadala jsem si tak zvláštně. Jako šílenec.. Líbila se mi ta představa, že jsem šílená.. "Dobrou." řekl Jerome po chvilce. "Brou." usmála jsem se a zavřela oči..