Pomsta • [Harley Quinn]

26. Kapitola

"A co plánuješ dělat?" zeptala jsem se když jsme dorazili k dálnici. "Něco si stopnem." šibalsky se usmál. "V pohodě.. Já ti ho stopnu, ty ho zabij." řekla jsem plán. Předklonila jsem se a rozcuchala si vlasy. Tričko jsem si nasunula níž, aby mi šel vidět výstřih o něco víc a se svůdným úsměvem jsem začala stopovat.

Netrvalo dlouho, než někdo zastavil. Byl to jakýsi mladík. Skousla jsem si ret a přistoupila k okýnku.

"Čau kotě." pozdravil mě. Přikývla jsem směrem na Jeroma na náznak ať vystřelí. "Sbohem." zamávala jsem na týpka. Než stihl nahodit nechápavý pohled se ozval výstřel. Podívala jsem se na Jeroma, který v ruce s úsměvem svíral zbraň.

Sedla jsem si na místo spolujezdce a připoutala se. Mezitím si do auta přisedl Jerome. "Kam jedem?" zeptala jsem se ho. "Nevím, tak co třeba na večeři?" navrhl. "Blázníš? Však nemám oblečení!" zamračila jsem se. "Tak fajn, ale zítra na tu večeři zajdeme." upozornil mě. "Fajn, ale já potřebuju vědět, co budeme dělat teď?" protočila jsem očima. "Tak, třeba zajdeme na nákupy." usmál se. "Jak myslíš, ale jsem nevyzpitatelná." Na slově nevyzpitatelná jsem si dala zvlášť záležet na důrazu. "Nemáš zbraň." koukal na cestu. "S tím nemám problém." řekla jsem.

***

"Tadý!" zapištěla jsem jak malý dítě. "Jo, však fajn." povzdychl si a zaparkoval. Ve výloze jsem zahlídla červené, podlouhlé šaty. Jedním slovem- dokonalé. "Tak pojď už." hnala jsem ho.

S úsměvy jsme vešli do obchodu. Hned jsem zamířila do dámského oddělení. Když jsem zahlídla červené šaty, tak jsem popadla mojí velikost a podívala se na Jeroma. "Uhni." odšoupla jsem ho. Přibrala jsem k tomu ještě boty na podpadku stejné barvy. "Hotovo." usmála jsem se na něj. "To bylo rychlejší než jsem čekal. Zkoušení ti nic neříká?" pobaveně se zeptal. "Ne, chce se mi spát, proto spěchám." odfrkla jsem si. "Fajn, ale vracet to s tebou nebudu." řekl a zamířil k pokladně. Vydala jsem se za ním, ale zastavilo mě poklepání na ramenu.

Než jsem se stihla otočit jsem ucítila cosi studeného na krku. Došlo mi, že to je nůž. "Co to je za blbej vtip?" zeptala jsem se podrážděně. "Jsi zatčená." pronesl týpek za mnou. Ten hlas mi byl od někud povědomí. "Jim Gordon." řekla jsem téměř neslyšně. "J-já? Jsem nevinná holka." začala jsem předstírat pláč. Svůj stisk povolil jakoby zaváhal. "Ne, jsi Harley Quinn." řekl přesvědčeně. "Harley co? Moje jméno je Clary." zalhala jsem. Neodpověděl. I když byl za mnou jsem poznala, že je značně nervózní. V duchu jsem si tleskala. Cítila jsem, jak mi něco stéká po krku a došlo mi, že je to krev. "To bolí." pokračovala jsem v přetvářce.

"Clary, sestřenko moje. Co ti to ten pán dělá?" pronesl známý hlas... Oswald. "Já se bojím." začala jsem falešně brečet. "Omlouvám se, asi jsem si Vás s někým spletl." pronesl Gordon a odešel. Idiot...

"Proč mi kryješ záda?" zeptala jsem se Oswalda podezřívavě. "Jerome mě o to požádal. Tenhle obchod vlastním a zrovna jsem tu byl a Jerome mě informoval jestli bych mu nepomohl. Kdyby se tě zastával on, tak by to asi neprošlo." vysvětlil mi. "Čeká na tebe v autě. Tohle si vem na účet podniku." dodal a ukázal na šaty a boty. "Uch, děkuju." řekla jsem. "Každopádně ti musím něco říct." šeptl.

Zatáhl mě někam, kde byly balíky se zbožím. "Varuju tě! Jestli Jeromovi popleteš hlavu, tak je po tobě, jasný?" zeptal se se značným znepokojením v obličeji. "A proč bych mu měla poplíst hlavu?" zírala jsem na něj s nechápavým výrazem. "Protože se mi zdá, že k tobě Jerome něco cítí." řekl a naštvaně odešel. Stála jsem tam naprosto vyvedená z míry. Každopádně mi to přišlo naprosto nelogické. Jerome Valeska má city?