Pomsta • [Harley Quinn]

25. Kapitola

Zírám tu už do televize snad dvě hodiny a Jerome stále nikde.. Už jsem přemýšlela, že bych odešla, ale nešlo to. Ano, nešlo... Moje nohy mě v ten moment naprosto přestaly poslouchat a tak tady teď trčím.. Uslyšela jsem zvuk klíčů ve dveřích.

"Jéé! Ty jsi neodešla!" zajásal Jerome. Hned se mi zlepšila nálada. Poslední dobou se vážně nechápu.. "Ahoj!" pozdravila jsem ho. Jedním prudkým pohybem jsem se zvedla z křesla a zamířila na chodbu. Při pohledu na Jeroma se můj úsměv ještě víc rozšířil. "Nějaká šťasná, že by jsi mi odpustila?" zeptal se nadějně. A co mam teď říct? Jasně Jerome, odpustila jsem ti díky tvýmu sexy úsměvu?

"Asi." šeptla jsem po chvilce. S úsměvem se na mě podíval. "A teď vymyslíme, co budeme dělat!" zajásal. "Hele, já řekla asi.." upozornila jsem ho. Ublíženě se na mě podíval. "Už to mám co bude na plánu dne!" zajásal. Zakroutila jsem hlavou a šla za ním s jemně zamračeným pohledem.

"Tak, co je v plánu?" zeptala jsem se otráveně. "Ech, nevím." začal se smát. "A-le... ale však jsi říkal.." vykoktala jsem. "Lhal jsem." smál se dál. "Och, to bylo podlé!" zamračila jsem se. "Dobře. Něco vymyslím.." povzdychl si. Vítězoslavně jsem se usmála a zírala na něj než ze sebe něco vymáčkne.

"Takže?" zeptala jsem se. "Ech, co se takhle jít projít?" zeptal se. "Vždycky se chodíme projít když nevíš, co máš v plánu." zasmála jsem se. "Právě jsi mě prokoukla." oplatil mi úsměv. "Fajn, tak pojď." popohnala jsem ho. "Teď jsem přišel." bránil se. "A? Však můžeš zase jít a nebo půjdu sama." mrkla jsem na něj. Neodpovídal a šel se uraženě obout. "Chováš se jako dítě." popichovala jsem ho.

"K čemu tu pálku?" zeptal se. "Fajn, tak já jí tu necham." zamračila jsem se. "A k čemu ty máš tu zbraň?" zeptala jsem se ho na oplátku já. "No nevím, jak bych se před policií ubránil, kdybych po nich hodil tebe." zasmál se. "Parchante." zamračila jsem se na něj.

"A kam se půjdeme projít?" zeptala jsem se když jsme vyšli ven. "Ech, to jsem nedomyslel." zamyslel se. "Můžeme do parku." ukázala jsem před sebe. "Fajn."

"Tak a teď ještě vymyslet téma." prolomil Jerome ticho. "N-nevím." vykoktala jsem ze sebe. "Tady, vem si to." podal mi svůj kabát. "Mně n-neni zima." "Och, takže se klepeš jen tak.." zasmál se. Zakroutila jsem hlavou a dělala, jakože nic. "Řekl jsem ti ať si ten kabát vezmeš." řekl vážným tónem. "Ne." vyplázla jsem na něj jazyk. "Tak já ti dám důvod k tomu aby jsi uznala, že ti je zima." šibalsky se usmál.

Než jsem stihla jakkoliv zareagovat mě Jerome popadl do náručí. "Ne! Pusť mě ty hajzle!" mlátila jsem ho do zad. "Je ti zima?" zeptal se znovu. "Ne." stála jsem si za svým. "Já tě varoval." řekl a hodil mě do rybníka. Vynořila jsem se a nahodila vražedný pohled. "Jsi debil!" prskla jsem na něj. "Já tě varoval." zvedl ruce nad hlavu.

"Vylez z tý vody." řekl po chvilce Jerome. "Ne!" obrátila jsem se k němu zády. "Noták. Nastydneš." upozornil mě Jerome. "No a, tak si pro mě dojdi!" odfrkla jsem si. "Harley! Namočim si oblečení!" choval se jak malá holka. "Ty? Podívej se na mě." otočila jsem se čelem k němu s naštvaným pohledem. "Jsi hrozně tvrdohlavá." zakroutil hlavou. "Já? Pche! To ty jsi tu tvrdohlavý!" bránila jsem se. "Harley tak už vylez z tý vody." začal poskakovat. Vypadal komicky, musela jsem se nad tím zasmát. Poraženecky jsem zamířila ke břehu.

"A teď už si ten kabát vezmeš?" podal mi ho znovu. Probodla jsem ho pohledem a vytrhla mu z ruky kabát. "Jsi roztomilá." zasmál se. "Ty ne!" odsekla jsem. "To se mě dotklo." sáhl si na hrudník. Podívala jsem se mu do očí a chvilku ho jen tak sledovala. "Co koukáš?" usmál se. "Nudím se." "Tak bude zábava." zajásal Jerome. Přesně jsem věděla, že slovem zábava nemyslí hraní si na pískovišti, ale zabíjení lidí. Upřímně, jsem taky měla chuť na menší adrenalin.